Vrhne Čína stín i na celou Asii?
Čína se snaží najít způsob, jakým dosáhnout zdravějšího a trvale udržitelného růstu, což však v krátkodobém měřítku není zcela bezbolestné pro její ekonomiku anebo pro její sousedící země. Podle odhadů Coface je nepravděpodobné, že růst překročí 6,7% v roce 2015 a 6,2% v roce 2016, což je zhruba polovina v porovnání s růstem 13,4 % v období let 2006 - 2007. Tento stav je především důsledkem procesu technologického a kapitálového rozvoje, kterému nyní již dochází dech: některá odvětví trpí přebytkem kapacit a zadluženost firem je vysoká, což má negativní dopad i na investice. Jsme svědky posunu v čínském ekonomickém modelu. Které z asijských zemí budou prvními oběťmi, pokud dojde k tvrdému nárazu? Která země bude naopak nejméně zasažena?
Říše středu v předvečer významné změny
Probíhající změna současného čínského modelu odhaluje své dva hlavní momenty: zhoršující se cenová konkurenceschopnost ve vztahu k ostatním zemím Asie a přechod na udržitelný růst, hnaný spíše spotřebou obyvatelstva, než investicemi.
Zvýšení jednotkových mzdových nákladů, z části v důsledku poklesu populace v produktivním věku, způsobuje zhoršení cenové konkurenceschopnosti ekonomiky vyžadující si posun v tzv. hodnotovém řetězci.
Přímé zahraniční investice se v Číně zbrzdily ve prospěch více konkurenceschopných zemí (Thajska, Malajsie, Indonésie a Vietnamu). Příspěvek investic k růstu se stal méně významným, o čemž svědčí postupné zpomalení růstu investic do fixního kapitálu (11,2% v 1. čtvrtletí 2015), a zpomalení tvorby zisku vykázaného společnostmi a v průmyslové výrobě (6,3% v průměru za měsíc od začátku roku do července 2015, oproti 8,3% ve stejném období v roce 2014).
Spotřeba nově hraje důležitější roli pro růst ekonomiky a je podporována ze strany čínských úřadů, které chtějí nalézt novou vnitřní rovnováhu pro růst a podpořit ekonomiku prostřednictvím liberalizace vnitřního trhu, který tím, bude sehrávat stále významnější roli. V dlouhodobém horizontu tržní liberalizace čínské ekonomiky podpoří růst spotřeby, a tedy zapříčiní posun země v hodnotovém řetězci, což s největší pravděpodobností vyváží zpomalení, které tržní liberalizace v současnosti způsobuje. V krátkodobém horizontu ale uvedené zpomalení představuje rizikový faktor, jak pro domácí ekonomiku, tak i pro ostatní země v regionu.
Jaké je riziko přenosu vývoje v Číně pro ostatní asijské země?
Vysoké riziko přenosu: finanční trhy a Mongolsko
Hong Kong a Singapur jsou ovlivněny zpomalením v Číně ve dvou směrech. V prvním směru prostřednictvím jejich finančních trhů, neboť jejich a čínské akciové trhy jsou vysoce provázány; a rovněž jako důsledek poklesu přeshraničních bankovních úvěrů, jimž banky čelí kvůli zhoršení úvěruschopnosti čínských společností. Ve druhém směru prostřednictvím obchodu, protože podíl jejich vývozu do Číny ve vysoce rizikových odvětvích je značný: 74% HDP v Hong Kongu a 15% v Singapuru.
Mongolsko také značně exportuje do Číny, a je proto pravděpodobné, že bude negativně ovlivněno jejím zpomalením a přitom je navíc dvojnásobně poškozováno negativní vývojem cen (vysoce rizikové vývozy představují 43% HDP). Mongolsko tedy s největší pravděpodobností zaznamená pokles objemu poptávky po nerostných surovinách, kovech a palivech díky nižším cenám komodit a díky snížení čínských investic v souvisejících odvětvích.
Střední riziko přenosu: Thajsko, Malajsie, Indonésie a Vietnam
Finanční a obchodní zranitelnost v této skupině zemí je významná, protože míra jejich exportu do Číny je relativně vysoká. Nicméně vysoce rizikové vývozy představují méně než 10% celkového HDP. Uvedené země jsou tedy celkem dostatečně odolné proti výpadkům export do Číny. Pokud vývozy poklesnou o 10 %, zpomalí to růst jejich ekonomik o cca 1 %. Koneckonců tyto země mohou mít i prospěch z čínského poklesu růstu, a to zejména díky ztrátě konkurenceschopnosti některých čínských firem.
Země s největší odolností vůči přenosu: Indie a Filipíny
Obchodní vztahy mezi těmito zeměmi a Čínou jsou omezené, protože mezi nimi existuje riziko vzniku finanční “nákazy”. Obě země rovněž těží z poklesu cen komodit. Indie by mohla ve své ekonomice zaznamenat negativní dopad čínského zpomalení později, a to nepřímo prostřednictvím zpětného účinku přes země Perského zálivu. Filipíny by mohly být ovlivněny nižším rozdílem ve výši mezd v porovnání s Čínou, ale to jen za předpokladu vzniku prudkého zpomalení ekonomiky v Číně, které by podkopalo nedávný nárůst čínských mezd.
