Konference se uskutečnila v prostorách Divadla Lucie Bílé v Praze 22. května, kde diskutovali o globálních rizicích a ekonomických příležitostech přední experti – ekonom Vladimír Dlouhý, analytička Lenka Zlámalová a poradce České bankovní asociace Miroslav Zámečník.
Coface se v České republice skvěle daří, roste zájem o kreditní informace
Na úvod, Rudolf Kypta, generální ředitel Coface pro Českou republiku a Slovensko, krátcezavzpomínal na loňskou Country Risk konferenci Coface, která se uskutečnila v Dukovanech. Zmínil, že navzdory dynamické ekonomické situaci se Coface v České republice daří velmi dobře.
„Zvyšujeme výnosy a nejvíce rosteme v prodeji kreditních informací. Daří se nám také ve vymáhání pohledávek a dalších službách. Myslím, že v aktuální nejisté doběi by se firmy opravdu měly zabývat řízením rizik. Je stále větší výzva vymáhat nahlášené události. A to i v zemích, kde to dříve nebylo zvykem, například v Německu, Francii, nebo ve Spojeném království.“
Česká ekonomika má slušný odrazový můstek k lepším zítřkům, ale vším může zamíchat faktor Trump
Následně si vzal slovo Martin Procházka, ředitel úpisu rizika společnosti Coface, který představil hlavní globální i lokální ekonomické výzvy a jejich vliv na makroekonomický vývoj pro tento rok. Uvedl, že procházíme třemi podstatnými a dlouhodobými změnami ve světové ekonomice. První z nich je změna demografická, kdy dochází ke globálnímu poklesu nabídky pracovní síly. Odpovědí bude nová technologická revoluce, zvýšená míra automatizace, robotizace a využívání umělé inteligence. Klimatická změna, která se projevuje stále častějšími přírodními katastrofami, již nyní způsobuje velkou transformaci v oblasti energetiky a dopravy (elektromobility). Třetí zásadní změna je geopolitická a probíhá v nejvyšších patrech světové politiky. Projevuje se stále asertivnějším přístupem Číny, jejíž sebevědomí roste i navzdory obchodní „válce“ s USA.
„Právě faktor Trump a nepředvídatelnost politiky jeho administrativy je velmi problematická a dostává do potíží i takové firmy, které zpravidla považujeme za bonitní a velmi málo rizikové. Cla jsou pozastavena na 90 dní a nikdo neví, co se stane potom. Pokud obchodní války budou eskalovat, můžeme se dočkat globální ekonomické recese.“
Z pohledu českých, případně slovenských firem je podle Procházky stěžejní zejména situace v Německu. Zde průmyslová produkce dlouhodobě klesá, hlavně kvůli vysokým cenám energií. Bohužel pro české firmy to jsou přesně ta odvětví, kde jsou hojně zapojeny v dodavatelských řetězcích. Česká ekonomika si však ve srovnání se zeměmi regionu CEE nevede vůbec špatně. S nejnižší inflací v regionu, nejnižším deficitem veřejných financí, nejmenším veřejným dluhem a vysokou investiční aktivitou (před námi je pouze Polsko) má ČR dobře našlápnuto do dalších let. Naši sousedé se naopak budou muset vypořádat s fiskální konsolidací.
„Naši ekonomiku potáhne zejména spotřebitelská poptávka, reálné mzdy rostou a domácnosti rády utrácejí. Sekundárně se to projevuje ve stavebnictví, což je jeden z hlavních motorů české ekonomiky, které je po delší době na vzestupu. Největší otazník je nad průmyslem, který stále tvoří 25 % našeho HDP a je nejvíce náchylný na globální ekonomickou nejistotu, na následky obchodních válek a Trumpovu politiku“ dodává Procházka.
Spolupráce s USA je pro nás důležitá, ale jejich význam pro globální obchod se přeceňuje
Jako první host vystoupil ekonom Vladimír Dlouhý, který svůj příspěvek pojmenoval „Rizika a příležitosti globalizace“. Začal historickým exkurzem globalizačních tendencí a vývojem mezinárodního obchodu. „Globalizace vytahuje chudé lidi světa na lepší úroveň. Zároveň to však znamená deindustrializaci vyspělých zemí, protože lidé odcházejí z průmyslové výroby a zpracovatelského průmyslu. To následně vedlo k velkému vystřízlivění v těchto zemích a příklonem k deglobalizačním tendencím. Deglobalizaci tak paradoxně začala nejvíce podporovat země, která byla jejím největším podporovatelem – Spojené státy americké.“
Následně se Vladimír Dlouhý zamýšlel nad tím, jaké výsledky bude mít deglobalizační snaha USA na současnou ekonomiku Spojených států i Evropy. Uvedl, že význam USA pro světový obchod se přeceňuje, neboť se podílejí na celosvětovém dovozu zboží pouze ze 13 %. „Kdyby Spojené státy zastavily veškerý dovoz zboží, spousta firem by je dokázala nahradit do jednoho roku či později. Drtivá většina světového obchodu se bude i nadále řídit globalizačními trendy. I v případě, že nadále budou platit všechna cla z 2. dubna, globální obchod se do roku 2029 zvýší o 5 %. Intenzita dopadu cel bude nicméně velmi odlišná v různých sektorech,“ uvedl.
„V Evropě je nás dvakrát více než Američanů, přesto jsme ekonomicky i politicky velmi pozadu,“ podotkl Vladimír Dlouhý a dodal, že dle jeho názoru Trump Evropu (či EU) jako celek nepovažuje za partnera, na rozdíl od Ruska nebo Číny. Pokud uzavřou USA s Evropou obchodní smlouvu, bude to až na posledním místě. Čína pravděpodobně krátkodobě ekonomicky zpomalí, uzavře obchodní dohodu s USA a pak se bude zase snažit podkopávat hegemonii Spojených států.
Vítězem celních válek s USA je Čína, Evropa tahá za kratší konec
Slova Vladimíra Dlouhého v mnohém potvrdila i Lenka Zlámalová, podle které se Evropa dál odděluje od USA a v mnohém zaostává. „Zažíváme dost výraznou éru deglobalizace a pro Evropu je to doba nesmírně nevýhodná. Rizika jsou v tuto chvíli větší, než kdy byla za posledních 30-40 let. Trumpova politika je nebezpečná nejen pro Evropu, ale také pro USA. Velkým vítězem celní války je Čína, která je na USA obchodně méně závislá než Spojené státy na dovozu čínské produkce. Pozice Evropy směrem k USA je naopak mnohem slabší, taháme za kratší konec. Trump nerespektuje EU jako celek, pouze Francii, Německo, Spojené království, případně Itálii,“ říká Zlámalová a upozorňuje, že Trumpova administrativa, v čele s viceprezidentem JD Vancem svou nelibost vůči „sponzorování“ obrany Evropy myslí vážně. Země EU, respektive NATO proto začínají výrazně přehodnocovat své výdaje na obranu.
Proč pomalu rosteme, když tolik investujeme?
Miroslav Zámečník se ve svém příspěvku zaměřil na transformaci domácích úspor ve prospěch urychlení růstu HDP v České republice. Přiznal, že otázka „Proč tak pomalu rosteme, když tolik investujeme?“ ho trápí už velmi dlouho. Odpověď tkví z velké části ve strukturálních aspektech české ekonomiky, která je kapitálově náročná. Téměř třetinu HDP máme stále v průmyslu a musíme hodně investovat jen do samotné údržby. Francie má pro srovnání v průmyslu pouze 12 % HDP. České firmy v průmyslu mají subdodavatelský charakter a pracují s nízkou marží. Zpravidla nemají finální produkt a vysokou inovační aktivitu, tedy reinvestují odpisy, aby se udržely na trhu s nízkou marží. Bez podstatné strukturální změny, změny vlastnické struktury nositelů inovací, a zvýšení podílu domácího kapitálu na inovační aktivitě tedy nelze počítat s rychlejším tempem růstu.
„Česká republika má vysokou míru úspor domácností, ale kvůli preferenci likvidity, obav z rizik a chybějícímu pozitivnímu příběhu vázne přetavení úspor v produktivní investice.V roce 2023 jsme měli dokonce nejvyšší míru úspor domácností v celé Evropě. Od pandemie covidu české domácnosti výrazně šetřily a vždy byly na prvních třech místech žebříčků úspor. Jsme tedy velmi konzervativní a opatrní a tím si sami škodíme. Ve finančním chování jsme velmi podobní Němcům,“ podotýká Zámečník.
Zámečník vidí velký potenciál v IPO českých dceřiných společností a nákupu akcií tuzemskými institucionálními i privátními investory. Vnímá to jako oboustranně přijatelnější variantu než sektorové daně, které jsou typicky přenášeny na spotřebitele. Tato strategie není nepřátelská vůči zahraničním investorům, a naopak je v českém národním zájmu. Cílem je vytvořit významný podíl investičních aktiv v ČR prostřednictvím nabídky, včetně dluhopisů vydávaných při refinancování dokončených PPP projektů a podpory startupů s následným poolováním pro institucionální investory. Právě PPP projekty jsou dle Zámečníka cestou, kterou by se měl český stát vydat, a poukázal na příklad dálnice D4.
Panelová diskuze
Po příspěvku Miroslava Zámečníka odborníci odpovídali na dotazy účastníků. Účastníci měli možnost pokládat otázky všem předchozím řečníkům. Dotazy se týkaly například příležitostí a výzev v sektoru automotive a jeho budoucího vývoje nebo ekonomické situaci ve Francii a Německu a implikacích pro české firmy a podnikatele. Diskutující se shodli na tom, že pro další ekonomický vývoj u nás i ve světě bude klíčové, jakým způsobem se bude vyvíjet Trumpova celní a tarifní politika.