Německo
Francie
Holandsko
Spojené státy americké
Spojené království
ČínaMírný růst pokračuje pouze díky stabilní kupní síle
Očekává se, že belgická ekonomika bude i v letech 2026 a 2027 růst mírným, avšak utlumeným tempem. Kupní síla domácností bude opět podporována automatickou indexací mezd, důchodů a sociálních dávek podle životních nákladů, což zůstává charakteristickým rysem belgického systému. Tento mechanismus by měl představovat významnou ochranu před rostoucími cenami, jeho účinnost však bude částečně vyvážena dalším nárůstem cen energií, který v roce 2026 ovlivní kupní sílu, protože se promítne do širších inflačních tlaků. Tyto vývojové trendy budou mít negativní dopad na spotřebitelské nálady. Zároveň fiskální politika nabízí pouze omezenou podporu. Vzhledem k tomu, že veřejné finance jsou již nyní pod tlakem, má vláda jen malý prostor pro navýšení výdajů nebo zavedení cílených podpůrných opatření pro domácnosti, na rozdíl od své role během nedávných krizí. Ačkoli belgické domácnosti stále disponují relativně pohodlnou zásobou úspor, která by měla zmírnit bezprostřední dopad vyšších cen, očekává se, že postupný nárůst nezaměstnanosti podkopá důvěru a omezí růst spotřeby. Kromě toho bude pokračující zpřísňování fiskální i měnové politiky dále omezovat reálnou domácí poptávku jak v roce 2026, tak v roce 2027, ačkoli zmírnění inflačních tlaků by mohlo v roce 2027 podpořit mírně vyšší růst.
Po delším období snižování marží v letech 2023–24 začaly společnosti zaznamenávat určité opatrné zlepšení ziskovosti, což podpořilo oživení soukromých investic. K tomuto oživení přispělo počáteční uvolnění úrokových sazeb Evropskou centrální bankou (ECB), které snížilo náklady na financování a podpořilo kapitálové výdaje. Tento pozitivní vývoj se však ukázal jako nedostatečný k vyrovnání prudkého nárůstu firemních insolvencí zaznamenaného v letech 2021 až 2025, přičemž míra úpadků překročila předpandemickou úroveň přibližně o 10 %. Do budoucna se očekává, že rostoucí provozní náklady – zejména na energii, meziprodukty a pracovní sílu – budou stále více zatěžovat marže podniků a indexace sníží nákladovou konkurenceschopnost. Kromě toho pravděpodobně dojde k opětovnému zpřísnění měnové politiky ECB, což zhorší podmínky financování. Očekává se, že tyto faktory společně postupně sníží ziskovost, utlumí investiční aktivitu a v roce 2026 povedou k nárůstu počtu platebních neschopností, přičemž zvýšená úroveň bude přetrvávat i v roce 2027. Ve stavebnictví zůstává aktivita obzvláště utlumená: počet stavebních povolení se i nadále pohybuje na nízké úrovni a očekává se, že zhoršování podmínek v tomto odvětví bude přetrvávat, což omezí aktivitu mimo segment inženýrského stavitelství.
Očekává se, že veřejné výdaje v příštích několika letech přispějí k růstu pouze v omezené míře. Nová vláda dala najevo svůj záměr omezit růst běžných výdajů prostřednictvím reforem trhu práce a důchodového systému, jakož i zavedením částečných limitů na mechanismy indexace mezd. Zároveň dojde ke změně struktury výdajů, přičemž vyšší veřejné investice poskytnou ekonomické aktivitě určitou podporu. Očekává se, že zvýšené výdaje na obranu spolu s trvalými investicemi do energetické transformace a digitální infrastruktury budou do jisté míry podporovat růst. Prostor pro fiskální expanzi však zůstává silně omezen postupem EU v případě nadměrného deficitu, což omezuje schopnost vlády kompenzovat slabší dynamiku soukromého sektoru. Výhled pro vývoz zůstává náročný. Belgickou vnější poptávku i nadále tlumí zpomalení evropské a globální ekonomiky, zatímco cla zavedená USA vyvíjejí další tlak na odvětví závislá na obchodu. Kromě toho farmaceutický průmysl – jeden z klíčových motorů belgického vývozu – prochází fází normalizace po několika mimořádně silných letech v bezprostředním období pandemie a po ní. V důsledku toho se očekává, že růst vývozu zůstane utlumený a k celkové ekonomické aktivitě přispěje pouze mírně.
Nové postupy EU v případě nadměrného schodku nutí vládu omezit výdaje
Belgická fiskální politika v letech 2026–2027 zůstává přísně omezena fiskálním rámcem EU, a to v důsledku zařazení země do postupu při nadměrném schodku kvůli přetrvávajícím schodkům přesahujícím 3 % HDP. Podle revidovaných pravidel je vláda povinna dosáhnout průměrného ročního snížení schodku o přibližně 0,5 procentního bodu HDP, což omezuje prostor pro diskreční fiskální podporu. Cílem federálního konsolidačního plánu předloženého na jaře roku 2025 je snížit schodek do roku 2030 na 3 % HDP prostřednictvím kumulativního úsilí ve výši přibližně 23 miliard EUR (3,7 % HDP), přičemž se spoléhá především na strukturální reformy. Mezi ně patří reformy trhu práce a důchodového systému – jako je omezení doby pobírání dávek v nezaměstnanosti na dva roky a odrazování od předčasného odchodu do důchodu –, zatímco automatická indexace mezd a důchodů zůstává beze změny. Od roku 2026 se očekávají vyšší příjmy z daňové reformy, včetně nové 10% daně z kapitálových výnosů u určitých finančních aktiv nad rámec roční osvobozené částky 10 000 EUR, spolu s úsporami plynoucími z institucionálních reforem. Vzhledem k tomu, že federální orgány odpovídají pouze za přibližně polovinu celkových veřejných výdajů a koordinace mezi regiony je omezená, očekává se, že fiskální politika zůstane v letech 2026–2027 mírně restriktivní, přičemž podpora se zaměří především na investice do obrany, energetické transformace a digitální infrastruktury.
Očekává se, že se stav belgického běžného účtu v letech 2026 a 2027 zlepší pouze nepatrně. Ačkoli obchodní bilance se zbožím může těžit z mírně příznivějších podmínek obchodu, výkonnost vývozu zůstává pod tlakem slabé evropské i globální poptávky, přetrvávající nejistoty v obchodě a amerických cel. Kromě toho se farmaceutický sektor i nadále vrací k normálu po několika mimořádně silných letech po pandemii. Vývoz služeb a primární příjmy by měly i nadále působit podpůrně, avšak celkový čistý vývoz pravděpodobně přispěje k růstu jen mírně.
Belgie má prozatím stabilní vládu
Po federálních volbách v roce 2024, v nichž se jako největší strana prosadila pravicová Nová vlámská aliance (N-VA), byla po zdlouhavých jednáních nakonec v lednu 2025 sestavena vláda. Vzniklá pětistranická koalice – sdružující N-VA, CD&V (vlámské křesťanské demokraty), Vooruit (vlámské sociální demokraty), MR (francouzsky mluvící liberály) a Les Engagés (valonské centristy) – se stala známou jako koalice „Arizona“. Navzdory svému širokému ideologickému rozpětí zaujímá vláda převážně centristický postoj a působí pod značným tlakem, zejména v souvislosti s postupem EU při nadměrném schodku a silným odporem odborů. V rámci těchto omezení se koalici podařilo schválit rozpočet a provést první sadu strukturálních reforem, včetně změn v oblasti dávek v nezaměstnanosti, důchodů, některých prvků indexace mezd a zavedení daně z kapitálových výnosů, jejichž cílem je zlepšit fiskální výhled. Prostor pro politické manévrování však zůstává omezený. Očekává se, že tato opatření pouze částečně vykompenzují rostoucí výdaje na obranu a narůstající demografický tlak, zatímco roztříštěná parlamentní základna vlády omezuje prostor pro další dalekosáhlé reformy.
Perspektivy institucionální reformy jsou smíšené. Plánované zrušení Senátu si získalo relativně širší podporu napříč politickým spektrem, protože několik stran již dříve takový krok prosazovalo. Role horní komory se v posledních desetiletích výrazně oslabila, přičemž Senát se nyní schází pouze asi desetkrát ročně. Jeho zrušení by však vyžadovalo dvoutřetinovou většinu v dolní komoře, kterou koalice Arizona nedisponuje. Výsledek této reformy proto zůstává nejistý.
Vláda si prozatím udržuje relativně pohodlnou pozici a ve většině průzkumů veřejného mínění si nadále drží většinu. Nepopularita některých navrhovaných opatření by však mohla být zdrojem politického napětí a v průběhu času představovat výzvu pro soudržnost. Příští řádné federální volby jsou naplánovány na rok 2029.