Filipíny

Oživení růstu po energetické krizi v roce 2026

Dopad závislosti Filipín na Perském zálivu v oblasti dodávek ropy (98 % dovozního objemu a 30 % energetického mixu v roce 2025), která se ještě zhorší válkou na Blízkém východě a blokádou Hormuzského průlivu v roce 2026, povede k potenciálnímu oživení hospodářského růstu od roku 2027, za předpokladu pokračujícího uklidnění napětí mezi Íránem a USA. Soukromá spotřeba – hlavní hnací síla ekonomiky (76 % HDP v roce 2025) – by v důsledku toho měla těžit z relativního poklesu cen energie, ačkoli riziko závažného jevu El Niño by naopak mohlo způsobit nárůst cen základních potravin, jako je rýže. Těšila by se také z nárůstu peněžních převodů od filipínských pracovníků v zahraničí, které představují významný zdroj příjmů pro mnoho domácností (6,5 % HDP v roce 2025).

Obecně se očekává, že pokles inflace přiměje Bangko Sentral ng Pilipinas (BSP) k postupnému uvolnění měnové politiky, a to po několika zpřísňujících opatřeních v roce 2026. To by podpořilo oživení investic domácností a podniků, což je trend umocněný daňovými pobídkami přijatými koncem roku 2024 v rámci zákona CREATE MORE. Navzdory křehké fiskální situaci se očekává, že k růstu přispějí i veřejné investice – zejména do infrastruktury, jako je energetika, doprava a telekomunikace, byť v mírnější míře – a to díky podpoře ze strany subjektů soukromého sektoru a čerpání finančních prostředků, které bylo zpožděno v důsledku posílení protikorupčních opatření. Program „Build Better More“ je hlavním pilířem vládní strategie, která se opírá o téměř 200 klíčových projektů v celkové hodnotě přibližně 150 miliard USD, které budou částečně financovány státním investičním fondem (Maharlika Investment Fund) založeným v roce 2023.

Z odvětvového hlediska je růst souostroví tažen především sektorem služeb (63 % HDP v roce 2025) – Filipíny jsou významnou destinací pro outsourcing podnikových procesů, což je odvětví, u něhož se očekává, že si zachová svou dynamiku – a v menší míře na zpracovatelském průmyslu (28 % HDP), jelikož se očekává, že úsilí vlády o přilákání většího objemu přímých zahraničních investic (PZI), zejména do zpracovatelského průmyslu, přinese ovoce. V tomto ohledu může země počítat se svým elektronickým průmyslem, zejména s polovodiči, které představují hlavní vývozní kategorii souostroví (53 % v roce 2025). Naopak podíl zemědělství (20 % celkové zaměstnanosti v roce 2025) bude pravděpodobně omezenější kvůli možným výkyvům počasí způsobeným návratem jevu El Niño.

Fiskální konsolidace zpožděna prudkým nárůstem cen energií

Fiskální konsolidace, brzděná ropným šokem v roce 2026, by měla být obnovena již v roce 2027. Pokles státních příjmů (20,5 % HDP v roce 2025), který byl částečně způsoben pomalejším růstem, spolu s vyššími výdaji (24,3 %) na zmírnění zátěže domácností čelících rostoucím cenám energií – a to v podobě podpory veřejné dopravy a pozastavení spotřebních daní z LPG a petroleje – vedl v roce 2026 ke stagnaci deficitu. Tato situace vedla filipínskou vládu k přehodnocení trajektorie snižování deficitu, přičemž do roku 2030 zvýšila původní roční cíl přibližně o 0,5 procentního bodu. Škrty v neprioritních provozních výdajích a, v menší míře, lepší výběr daní díky snahám o modernizaci daňové správy by nicméně měly od roku 2027 pomoci znovu nastartovat dynamiku fiskální konsolidace. A to i přes omezený fiskální prostor způsobený dominantním podílem běžných výdajů (zejména splácení dluhu a transferů místním samosprávám) a investic do lidského kapitálu, zemědělství a infrastruktury. V důsledku toho se očekává, že se poměr veřejného dluhu k HDP v roce 2027 stabilizuje po mírném nárůstu v předchozím roce. Jeho příznivá struktura splatnosti v kombinaci s nízkou vnější závislostí – zahraniční dluh představuje pouze 33 % celkového nesplaceného dluhu – omezuje rizika udržitelnosti.

Podobně se očekává, že schodek běžného účtu se v roce 2027 sníží po výrazném zhoršení v roce 2026 způsobeném prudkým nárůstem cen ropy, který zvýšil hodnotu dovozu a tím poškodil obchodní bilanci. Očekává se, že postupná normalizace cen energií a růst vývozu, poháněný silným elektronickým sektorem, tento trend v roce 2027 zvrátí, i když růst vývozu strukturální obchodní deficit neodstraní. Zároveň by ke snížení deficitu běžného účtu měla přispět konsolidace přebytku v bilanci služeb – podporovaná robustními aktivitami v oblasti outsourcingu podnikových procesů a pokračujícím oživením cestovního ruchu od doby pandemie, jakož i zvýšenými převody peněz od filipínských pracovníků v zahraničí. Devizové rezervy, ačkoli se snížily v důsledku oslabení pesa, zůstávají uspokojivé a ve druhém čtvrtletí roku 2026 stále pokrývaly sedm měsíců dovozu.

Rostoucí fragmentace politické scény

Na domácí scéně je filipínská politická scéna polarizována mezi dvěma soupeřícími tábory, a to táborem prezidenta Ferdinanda „Bongbonga“ Marcose ml. (syna stejnojmenného diktátora, který vládl zemi v letech 1965 až 1986) a táborem viceprezidentky Sary Duterteové (dcery bývalého prezidenta Rodriga Duterteho). Ačkoli byli ve volbách v roce 2022 zvoleni jako součást stejné koalice, dědicové dvou hlavních politických dynastií souostroví se v období před prezidentskými volbami v roce 2028 zapojují do stále intenzivnějšího boje o moc. V květnu 2026 Sněmovna reprezentantů, která je z velké části loajální k prezidentovi, hlasovala o obžalobě Sary Duterteové již podruhé za něco málo přes rok na pozadí obvinění, že se pokusila zavraždit Ferdinanda Marcose Jr. První návrh na obžalobu selhal z procesních důvodů. V Senátu nemá žádná ze stran jednoznačnou převahu, což činí výsledek procesu o odvolání viceprezidentky nejistějším než jeho schválení v Poslanecké sněmovně. Rozkol mezi oběma tábory se ještě více prohloubil po zatčení Rodriga Duterteho Mezinárodním trestním soudem (ICC) kvůli podezření ze zločinů proti lidskosti spáchaných během jeho „války proti drogám“ – k tomuto zatčení došlo díky spolupráci filipínské vlády. Spor mezi klany Marcosů a Duterteů narušuje tvorbu politiky a podkopává efektivitu vlády, a to právě v době, kdy se Filipíny v červenci 2026 zařadily do kategorie ekonomik s vyššími středními příjmy.

Od nástupu prezidenta Ferdinanda Marcose ml. do úřadu v roce 2022 se Filipíny v kontextu stále napjatějších vztahů s Čínou snaží posílit své historické vazby s USA. Oba spojenci rozšířili svou dohodu o vzájemné obraně, přičemž Manila poskytla americké armádě přístup ke čtyřem dalším vojenským základnám, a to nad rámec původních pěti základen. Pro Filipíny má tento krok posílit bezpečnost v době, kdy se kvůli otázkám suverenity v Jihočínském moři stupňují napětí s Pekingem, a zároveň zachovat obchodní vazby s jejich největším obchodním partnerem. Zároveň Manila rozvíjí vztahy i s dalšími zeměmi v asijsko-pacifickém regionu, které jsou na straně USA, jako je Japonsko, Jižní Korea a Austrálie, čímž dává najevo své odhodlání diverzifikovat svá hospodářská partnerství.

Poslední aktualizace: červenec 2026