Hospodářská aktivita trvale brzděna politickou nejistotou
V roce 2025 byla ekonomická aktivita opět do značné míry podporována veřejnými výdaji a pokračujícím oživením vývozu v leteckém a kosmickém průmyslu. Ačkoli schválení rozpočtu na rok 2026 na začátku roku snížilo krátkodobou politickou a fiskální nejistotu, domácí poptávka by mohla být i nadále ovlivňována. Chování domácností, jejichž preventivní úspory dosáhly historických úrovní, zůstává nejisté. Navzdory trvale nízké inflaci, která by mohla přinést reálný růst mezd, se očekává, že tempo vytváření nových pracovních míst bude i nadále zpomalovat.
Ačkoli nižší úrokové sazby podpoří oživení investic do kapitálového zboží, jak tomu bylo ve třetím čtvrtletí roku 2025, i toto oživení je nejisté, jak ukazuje zpětný ráz v následujícím čtvrtletí. Na konci roku 2025 vedl vyčkávací postoj podniků také k uzavírání menšího počtu smluv na dobu neurčitou a většího počtu smluv na dobu určitou. Na pozadí přetrvávající slabé poptávky a pokračujícího splácení státem zaručených úvěrů budou podniky i nadále čelit náročnému prostředí. Očekává se, že počet bankrotů se ustálí na vysoké úrovni poté, co v roce 2025 překročil 68 000, což je o 42 % více než před pandemií. Jelikož rozpočet na rok 2026 neobsahuje žádná významná úsporná opatření, očekává se, že veřejné výdaje v roce 2026 opět pozitivně přispějí k růstu. Očekává se, že vývoz v leteckém a kosmickém průmyslu bude vzhledem k objemu objednávek pokračovat v oživení, ostatní odvětví však budou i nadále závislá na nejistém oživení německé ekonomiky.
Absence pevné většiny maří snahy o zásadní reformu veřejných financí
Stejně jako v posledních letech zůstane rozpočtový deficit i v roce 2026 velmi vysoký. Absence pevné většiny neumožňuje ve srovnání s rozpočtem na rok 2025 provést výrazné škrty ve výdajích ani prudké zvýšení daní. Snížení veřejného deficitu proto bude velmi pozvolné. Zároveň budou úrokové náklady nadále rychle stoupat v důsledku úrokových sazeb, které nyní patří k nejvyšším mezi hlavními ekonomikami eurozóny. Veřejný dluh bude i nadále rychle růst a jeho udržitelnost bude hlavní výzvou pro francouzskou ekonomiku, a to na pozadí politické nestability.
Očekává se, že schodek běžného účtu zůstane v roce 2026 na nízké úrovni. Vývoz bude tažen leteckým průmyslem, zatímco dovoz by měl zůstat omezen relativně nízkými cenami ropy. Přebytek v bilanci služeb (1,9 % HDP) nebude stačit k vyrovnání deficitu v bilanci zboží (-2,1 % HDP). Deficit běžného účtu je financován emisemi dluhopisů nebo kótovanými akciemi nakupovanými nerezidenty. Na konci září 2025 drželi nerezidenti více než polovinu cenných papírů vydaných vládními agenturami (54 %), nefinančními společnostmi (62 %) a francouzskými bankami (71 %).
Politická nestabilita způsobená historicky roztříštěným Národním shromážděním
Prezident Emmanuel Macron ze středolevicové strany Renaissance, který je u moci od roku 2017, byl v dubnu 2022 znovu zvolen na druhé funkční období. Ačkoli ve druhém kole opět porazil Marine Le Penovou z krajně pravicového Hnutí národní jednoty (RN), byl v roce 2022 jeho náskok menší (58,5 % ku 41,5 %, oproti 66 % ku 34 % v roce 2017). V parlamentních volbách, které se konaly o dva měsíce později, získala jeho strana pouze 170 z 577 křesel v Národním shromáždění, dolní komoře parlamentu. Koalici se dvěma dalšími středopravicovými stranami se podařilo získat celkem pouze 250 křesel, což vládu kvůli nedostatku většiny donutilo schvalovat rozpočty a reformy bez hlasování v Národním shromáždění, čímž riskovala vyslovení nedůvěry. V červnu 2024, po drtivém vítězství RN v evropských volbách, se prezident Macron rozhodl rozpustit Národní shromáždění. Následující parlamentní volby vyústily v ještě roztříštěnější Národní shromáždění rozdělené do tří bloků, z nichž žádný neměl absolutní většinu. Levicová aliance NFP získala 192 křesel (včetně 72 pro krajně levicovou stranu LFI), centristická koalice Ensemble 164 a RN 143. Prezident Macron jmenoval premiérem Michela Barniera (LR, pravice), který v prosinci 2024 neuspěl v hlasování o vyslovení nedůvěry v Národním shromáždění, a později centristu Françoise Bayroua, který zase neuspěl v hlasování o vyslovení nedůvěry v září 2025.
I jejich nástupce, Sébastien Lecornu (středový), je závislý na podpoře LR a socialistů. Stejně jako jeho předchůdci je i on neustále vystaven hrozbě hlasování o nedůvěře. Ačkoli byl prezidentem Macronem jmenován podruhé poté, co v říjnu 2025 rezignoval v důsledku patové situace při jednáních o rozpočtu na rok 2026, nelze vyloučit riziko dalšího hlasování o nedůvěře či jeho rezignace. Na konci prosince 2025 donutila neschopnost dosáhnout dohody o rozpočtu na rok 2026 vládu přijmout nouzové právní předpisy, aby byla zajištěna kontinuita fungování francouzského státu. Na počátku roku 2026 se vládě konečně podařilo schválit rozpočet bez výrazného snížení schodku díky ústupkům učiněným vůči PS (omezené škrty ve výdajích) a LR (omezené zvýšení daní). V důsledku toho tyto strany nehlasovaly pro návrhy na vyslovení nedůvěry, které následovaly po schválení rozpočtu.
Vzhledem k této bezprecedentní roztříštěnosti, která znemožňuje vytvoření trvalé většiny, se v dlouhodobém horizontu jeví jako pravděpodobný scénář rozpuštění Národního shromáždění (dolní komory parlamentu) a vypsání nových parlamentních voleb. Přesné načasování takového rozhodnutí je zatím nejisté, zejména vzhledem k tomu, že veškerá pozornost se již upírá na prezidentské volby v roce 2027, po nichž pravděpodobně následuje nové kolo parlamentních voleb. Vzhledem k roztříštěnosti a polarizaci politické scény však není zdaleka jisté, zda z těchto voleb vzejde stabilní většina. Riziko politické nestability proto zůstává obzvláště vysoké v krátkodobém horizontu a potenciálně i ve střednědobém horizontu.

Německo
Itálie
Spojené státy americké
Belgie
Španělsko
Holandsko