Růst tažený investicemi a soukromou spotřebou
Očekává se, že italská ekonomika bude v roce 2026 pokračovat v mírném oživení. Růst bude opět poháněn především domácí poptávkou. Investice zůstanou na solidní úrovni díky postupnému zlepšování finančních podmínek, budou však i nadále podléhat nejistotě, která zatěžuje globální obchodní a geopolitické prostředí. Růst by měl být v roce 2026 podpořen zejména čerpáním evropských fondů v rámci Národního plánu pro oživení a odolnost, pokud se vládě podaří tyto prostředky efektivně využít. Tyto prostředky podpoří stavebnictví, konkrétně infrastrukturu, a částečně tak vykompenzují pokles v rezidenčním sektoru související s vypršením platnosti programu „Superbonus“ (dotace zavedené v roce 2020 na renovaci budov za účelem zvýšení jejich energetické účinnosti). Tyto prostředky činí 194 miliard EUR, z čehož 72 miliard EUR tvoří dotace a 123 miliard EUR úvěry. Po schválení osmé tranše v prosinci 2025 obdržela Itálie 79 % z celkové částky, což výrazně převyšovalo evropský průměr 60 %, avšak do konce listopadu 2025 bylo vyčerpáno pouze 52 %. Za druhé, spotřeba domácností bude pozitivně přispívat k růstu díky nárůstu kupní síly, který je tažen robustním trhem práce a mírnou inflací. Do konce roku 2025 klesla míra nezaměstnanosti na 5,6 %, tj. na nejnižší úroveň v historii. Růst mezd vyjednaný v kolektivních smlouvách činil v roce 2025 v průměru 3,1 %, čímž opět předstihl inflaci a přispěl tak k nárůstu reálného disponibilního příjmu, který se od roku 2025 zrychluje. Navzdory těmto nárůstům zůstaly reálné mzdy v září 2025 o 8,8 % nižší než v lednu 2021. Rozpočet na rok 2026 výrazně snížil mezní sazbu pro druhý příjmový pásmo daňové stupnice (mezi 28 000 a 50 000 EUR) z 35 % na 33 %, poté co již v roce 2025 bylo sloučení prvních dvou pásem učiněno trvalým. Míra úspor domácností nicméně nadále rostla a ve 3. čtvrtletí roku 2025 dosáhla 14,1 % disponibilního příjmu (oproti průměru 11 % v letech 2015 až 2019), což odráží pokračující omezení spotřeby. Objem maloobchodního prodeje se od konce roku 2023 stabilizoval na úrovni přibližně o 4 % nižší než před pandemií.
Zahraniční poptávka mírně ožije, což však bude i nadále kompenzováno trvalejším nárůstem dovozu. Očekává se, že vývoz služeb zůstane na vysoké úrovni, a to zejména díky poptávce v oblasti cestovního ruchu, která i nadále vykazuje vzestupný trend, byť pomalejším tempem než v předchozích letech. V roce 2025 zaznamenal počet zahraničních turistů ubytovaných v turistických ubytovacích zařízeních meziroční růst přibližně o 1 %, a to po 9 % v roce 2024 a 23 % v roce 2023. Italská ekonomika bude i nadále vystavena křehké poptávce a oživení svých evropských sousedů, vzhledem k tomu, že více než 55 % jejího vývozu zboží směřuje do zbytku EU. USA navíc představují pro Itálii největší obchodní přebytek a její druhý největší vývozní trh (11 % jejího vývozu) po Německu. V důsledku toho zůstává italský zpracovatelský sektor (který představuje téměř 15 % HDP) silně vystaven americkým clům v návaznosti na rok 2025, který byl poznamenán dopady předběžného nakupování. Tato situace se týká zejména strojů a dalších investičních statků, zejména elektrických zařízení, farmaceutických výrobků, lodního stavitelství a automobilového průmyslu, které dohromady představují více než polovinu vývozu do USA. Vývoz zboží je rovněž vystaven zvýšené konkurenci ze strany Číny a ztrátě konkurenceschopnosti v důsledku posílení eura vůči dolaru.
Postupná fiskální konsolidace
Konsolidace veřejných financí bude probíhat postupně a mohla by Itálii umožnit vystoupit z evropského postupu při nadměrném schodku – zahájeného v roce 2024 – již v roce 2026. Navzdory postupným snížením sazeb daně z příjmů fyzických osob budou příjmy těžit z dobré situace na trhu práce, jakož i ze zvýšení daní pro finanční a pojišťovací společnosti, které jsou stanoveny v rozpočtu na rok 2026. K fiskální konsolidaci přispěje také vypršení platnosti pobídek na renovaci v rámci programu „Superbonus“ (s výjimkou oblastí postižených zemětřesením). I přes postupné rušení této pobídky však bude v nadcházejících letech představovat zátěž pro veřejné finance, jelikož daňové úlevy přiznané od roku 2024 musí být uplatňovány v rovnoměrných splátkách po dobu deseti let. Navzdory trendu fiskální konsolidace má Itálie po Řecku druhý nejvyšší poměr veřejného dluhu k HDP v Evropě. Na rozdíl od Řecka, kde je dluh z velké části v rukou veřejných věřitelů, je většina italského dluhu (70 %) v rukou rezidentů, z čehož čtvrtinu drží Italská centrální banka.
Ačkoli se situace italských bank zlepšila, zůstávají i nadále silně vystaveny domácímu státnímu dluhu, který v dubnu 2025 představoval téměř 10 % jejich aktiv (což je pokles oproti pandemickému vrcholu 11 %, ale stále výrazně více než průměr eurozóny, který činí 4 %). Bankovní systém je navíc dobře kapitalizován (poměr CET1 ve výši 16 %), vysoce likvidní (poměr čistého stabilního financování ve výši 133 %) a má zdravé portfolio aktiv (podíl úvěrů v selhání ve 3. čtvrtletí 2025 činil 2,2 %). Vláda je však vůči soukromému sektoru vystavena podmíněným závazkům, které dosahují 15 % HDP, přičemž drtivá většina z nich souvisí s pandemií covidu.
Pokud jde o vnější účty, zmírnění cen energií pomohlo obnovit přebytek italského běžného účtu, který byl v roce 2022 přerušen energetickou krizí. Přebytek běžného účtu bude v tomto pozitivním trendu pokračovat i v roce 2026, zůstane však pod úrovní z období před pandemií (průměr za roky 2015–2019 se blížil 2,5 % HDP) kvůli rostoucímu dovozu způsobenému postupným oživením domácí poptávky, strukturálně vyšším cenám energií a přetrvávající křehkosti zahraniční poptávky. Ačkoli Itálie těží ze silného odvětví cestovního ruchu a dopravy (spojeného především s cestovním ruchem), které generuje relativně stabilní přebytek, její bilance služeb bude i nadále vykazovat mírný schodek.
Návrat k politické stabilitě
Po rozpadu prozatímní vlády Draghiho v červenci 2022 si středopravicová koalice zajistila pohodlné vítězství (43 % hlasů, 237 ze 400 křesel v dolní komoře) v předčasných volbách konaných v září 2022. V čele vlády stojí Giorgia Meloni, jejíž strana Fratelli d’Italia zvítězila s velkým náskokem a získala 26 % hlasů. K ní se připojily strany Forza Italia (8 % hlasů) a Lega (9 %), které společně obsadily 237 ze 400 křesel. Po dlouhém období politické nestability charakterizovaném nestabilními koalicemi se Giorgii Meloniové podařilo upevnit silnou podporu italských konzervativních politických sil. Popularita premiérky na italské politické scéně se potvrdila i v evropských volbách v červnu 2024, kde její strana zvítězila s téměř 29 % hlasů, následovaná stranou Partito Democratico (PD) s 24 %. Díky slabé opozici ze strany centristických a progresivních stran (PD a Movimento Cinque Stelle) se očekává, že konzervativní koalice vedená Meloniovou zůstane u moci až do konce svého funkčního období v roce 2027. Kromě toho se očekává, že premiérka bude i nadále usilovat o ústavní reformu, která by umožnila přímou volbu předsedy vlády, a to navzdory skutečnosti, že návrh zákona již v červnu 2024 prošel Senátem. Reformu tohoto charakteru je obtížné prosadit, neboť změna ústavy vyžaduje dvoutřetinovou většinu v parlamentu nebo prostou většinu následovanou referendem.
Silná závislost na evropských fondech při financování investic představuje pro vládu silnou motivaci k plnění podmínek EU. Úsilí o zlepšení podnikatelského prostředí prostřednictvím strukturálních reforem, fiskální konsolidace a veřejných investic by proto mělo pokračovat. Itálie bude muset urychlit zavádění reforem, má-li využít všech prostředků, které jí byly přiděleny, a to před uplynutím lhůty pro čerpání v roce 2026.

Německo
Spojené státy americké
Francie
Španělsko
Švýcarsko
Čína
Holandsko