Německo

Opatrné náznaky oživení díky veřejným investicím

K zásadní změně došlo v roce 2025. Po únorových spolkových volbách revidoval Spolkový sněm ústavní dluhovou brzdu a umožnil, aby výdaje na obranu a bezpečnost přesahující 1 % HDP byly z jejích pravidel vyňaty. Kromě toho byl zřízen speciální investiční fond ve výši 500 miliard EUR na podporu infrastruktury a ochrany klimatu. Z této částky je 100 miliard EUR vyčleněno pro spolkové země (Bundesländer). Fond má fungovat po dobu 12 let. Tato opatření představují významný odklon od tradičně přísného a disciplinovaného fiskálního přístupu Německa. Za účelem další podpory podniků zavedl Spolkový sněm tzv. „Investment Booster“. Ten umožňuje společnostem uplatňovat u investic do strojů a zařízení odpisovou sazbu ve výši 30 % ročně po dobu tří let namísto standardní lineární metody. Z urychleného odpisování budou těžit také elektromobily používané pro komerční účely. Od roku 2028 se sazby daně z příjmů právnických osob budou každoročně snižovat o jeden procentní bod z aktuálních 15 %, až do roku 2032, kdy dosáhnou trvalé sazby 10 %. Nová vláda navíc od ledna 2026 plánuje trvale snížit daně z elektřiny pro výrobní a zemědělské podniky a snížit poplatky za připojení k distribuční síti. Ačkoli tato opatření již od února 2025 výrazně zlepšila podnikatelskou důvěru – byť z velmi nízké úrovně –, v polovině roku 2025 se to dosud neprojevilo širším hospodářským oživením. Skutečný hospodářský vzestup, který by znamenal odklon od mírné recese posledních let, se do roku 2026 pravděpodobně neuskuteční. V obranném sektoru již stávající společnosti pracují na plnou kapacitu, což znamená, že další zadávání zakázek bude nějakou dobu trvat. Chybí také personál, který by tuto expanzi řídil. Pokud jde o infrastrukturu, nové stavební projekty obvykle vyžadují několik čtvrtletí či dokonce let plánování, než mohou mít hmatatelný dopad. Krátkodobé oživení ekonomiky by proto mělo vycházet hlavně z vyšších firemních investic, které byly v posledních několika čtvrtletích pozastaveny kvůli zvýšené nejistotě v plánování a které budou pravděpodobně podpořeny daňovými odpočty a výhledem na státní investice.

Soukromá spotřeba (52 % HDP) by se měla ve druhé polovině roku 2025 opatrně oživit, k hlavnímu oživení by však mělo dojít až v roce 2026. Reálné mzdy rostou od 3. čtvrtletí 2023 a pomohly vyrovnat ztráty kupní síly způsobené krizí cen energií, k níž došlo v letech 2021 až 2023. V roce 2025 se tempo růstu reálných mezd v první polovině roku vrátilo na běžnou úroveň kolem 1,5 %, což je velmi podobné tempu z doby před pandemií a odráží to, že inflace i mzdové trendy se zpomalují synchronizovaně. Míra úspor navíc znatelně poklesla z maxima 11,8 % disponibilního příjmu ve 3. čtvrtletí roku 2024 na 10,4 % v 1. čtvrtletí roku 2025, což opět odpovídá úrovni z období před pandemií. Mírné oživení soukromé spotřeby by mělo být doprovázeno opatrným oživením ve stavebnictví, a to díky příznivější finanční situaci než v posledních letech. Do poloviny roku 2025 snížila ECB svou depozitní sazbu o 25 bazických bodů na každém zasedání od června 2024, čímž se sazba v červnu 2025 snížila ze 4,0 % na 2,0 %, což je považováno za neutrální úroveň. Vzhledem k nízké úrovni hospodářského růstu v eurozóně a skutečnosti, že inflace se blíží 2% cíli, se pro rok 2025 očekávají další dvě snížení sazeb o 25 bazických bodů. V delším časovém horizontu by ECB měla sazbu ponechat beze změny, avšak v roce 2026 jsou možná další dvě snížení. Nižší úroveň úrokových sazeb by měla být přínosem i pro podnikové investice, a to navíc k daňovým odpočtům a nižším nákladům na energii, zejména v roce 2026. Zahraniční obchod však pro roky 2025–2026 zatím zůstane velkou neznámou. Ačkoli mezi USA a EU existuje první dohoda o budoucích clech ve výši 15 % na výrobky z EU dovážené do USA, stále panuje mnoho nejistot ohledně podrobností a provádění této dohody. USA jsou největším vývozním partnerem Německa, na něž připadá 10 % veškerého vývozu zboží, a tato situace by mohla mít významný negativní dopad, zejména pokud budou negativně zasaženi i další přední obchodní partneři Německa, jako jsou Čína, Nizozemsko a Francie, a projeví se u nich nižší poptávka po německých výrobcích.

Fiskální politika dělá obrat o 180 stupňů

Po letech rozpočtové zdrženlivosti se v německé společnosti vynořil nový konsenzus: zadlužování je nyní považováno za přijatelné, pokud směřuje k investicím zaměřeným na budoucnost. V souladu s tím počítá federální rozpočet na rok 2025 s rekordními investicemi v celkové výši 115 miliard EUR, což představuje nárůst o 55 % ve srovnání s rokem 2024. Tyto prostředky jsou určeny především na železniční infrastrukturu, vzdělávací a pečovatelská zařízení, bytové projekty, digitalizaci a – v rámci nového strategického rámce – na ochranu klimatu a obranu. Očekává se, že většina zvýšených výdajů se začne realizovat v posledním čtvrtletí roku 2025. V roce 2026 se předpokládá další nárůst investiční úrovně, přičemž výdaje na infrastrukturu a opatření související s klimatem by měly meziročně vzrůst o 56 %. Očekává se také nárůst výdajů německých ozbrojených sil. Ty se zvýšily z 1,9 % HDP v roce 2024 na 2,4 % v roce 2025 (včetně důchodů) a do roku 2029 by měly postupně vzrůst na 3,5 %. Ačkoli vláda oznámila úsporná opatření (zaměřená zejména na veřejnou správu), zdaleka nestačí k vyrovnání zvýšených finančních požadavků. V důsledku toho se očekává, že schodek federálního rozpočtu do roku 2026 překročí 3% hranici a úroveň veřejného dluhu opět vzroste. Zahájení deficitního řízení ze strany EU se však nepředpokládá. Očekává se, že Evropská unie udělí výjimky, zejména pro výdaje související s obranou.

Přebytek německého běžného účtu je z velké části tažen obchodem se zbožím. Budoucí vývoj této bilance zůstává nejistý a bude do značné míry záviset na reakci amerických dovozců na nová americká cla na produkty z EU, jakož i na možných konkurenčních dopadech s jinými zeměmi v souvislosti s obchodem s USA. Obecně by se přebytek obchodu se zbožím měl ustálit na poněkud nižší úrovni než v předchozích letech.

Malá velká koalice vs. silná opozice

V únoru 2025 se v Německu konaly předčasné volby poté, co se bývalá „semaforová“ koalice složená ze Sociálnědemokratické strany (SPD), Zelených a liberální FDP rozpadla v důsledku sporu o federální rozpočet na rok 2025. Křesťanskodemokratická CDU-CSU získala 28,5 % hlasů a stala se nejsilnější stranou, když oproti volbám v roce 2021 posílila o 4,4 procentního bodu. Krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) se s 20,8 % stala druhou největší silou ve Spolkovém sněmu, což představuje její historicky nejlepší výsledek. Tyto zisky šly z velké části na úkor bývalých vládních stran: SPD získala 16,4 % (pokles o 9,3 procentního bodu), což je nejhorší výsledek v její 162leté historii, Zelení 11,6 % (-3,1 procentního bodu) a FDP pouze 4,3 % (-7,1 procentního bodu). Posledně jmenovaná strana nepřekročila 5% volební práh potřebný pro vstup do parlamentu a v důsledku toho přišla o svá křesla. Podobný osud potkal i levicově-konzervativní stranu BSW, která si rovněž nezajistila zastoupení. Naopak Strana levice posílila a dosáhla 8,8 %. Než byl dosavadní Spolkový sněm rozpuštěn a nový se sešel, podařilo se předsedovi CDU a budoucímu kancléři Friedrichu Merzovi přesvědčit SPD a Zelené, aby se připojily k CDU/CSU při novelizaci německé ústavy. Na pozadí probíhající války na Ukrajině byla upravena dluhová brzda tak, aby z ní byly vyloučeny výdaje na obranu a bezpečnost, a to až do výše 1 % HDP. Dále byl zřízen zvláštní fond pro infrastrukturu a ochranu klimatu. Změna ústavy vyžaduje dvoutřetinovou parlamentní většinu, což bylo v odcházejícím Spolkovém sněmu ještě možné. V nově zvoleném parlamentu se však nadstranická spolupráce stala obtížnější. Nová vláda znamená návrat k „velké koalici“ mezi CDU/CSU a SPD, i když disponuje pouze relativně těsnou většinou 52 % mandátů. Opozici vede AfD, která drží 24 % mandátů, Zelení s 13 % a Strana levice s 10 %, což jim dává dostatečný vliv na to, aby zablokovali další rozsáhlé iniciativy. CDU/CSU se zavázala, že nebude spolupracovat ani s AfD, ani se Stranou levice, což činí další ústavní reformy nepravděpodobnými. V současné situaci se nová vláda jeví jako relativně stabilní a příští spolkové volby jsou naplánovány až na rok 2029.

Platba

Bankovní převod (Überweisung) zůstává nejběžnějším způsobem platby. Všechny přední německé banky jsou napojeny na síť SWIFT, což jim umožňuje poskytovat rychlé a efektivní služby převodu finančních prostředků. SEPA Direct Debit Core Scheme a SEPA Direct Debit B2B jsou nejnovějšími formami inkasa.

Směnky a šeky se v Německu jako platební prostředky příliš nepoužívají. Pro Němce znamená směnka kritickou finanční situaci nebo nedůvěru v dodavatele. Šeky nejsou považovány za platbu jako takovou, ale za „pokus o platbu“: jelikož německé právo neuznává princip certifikovaných šeků, může vystavitel platbu kdykoli a z jakéhokoli důvodu zrušit. Kromě toho mohou banky platby odmítnout, pokud na účtu vystavitele není dostatek prostředků. Neuhrazené šeky jsou poměrně běžné. Obecně platí, že směnky a šeky nejsou považovány za účinné platební prostředky, i když v případě neuhrazení dávají věřitelům právo na „zrychlené“ řízení vymáhání pohledávek.

Vymáhání pohledávek

Mimosoudní fáze

Mimosoudní vymáhání je zásadním krokem k úspěchu při správě pohledávek. Proces vymáhání obvykle začíná zasláním poslední výzvy k úhradě dlužníkovi, a to běžnou nebo doporučenou poštou, která dlužníka upozorňuje na jeho platební povinnosti.

Podle zákona o urychlení splatných plateb (Gesetz zur Beschleunigung fälliger Zahlungen) se dlužník považuje za dlužníka v prodlení, pokud dluh zůstane nesplacen do 30 dnů od data splatnosti a po obdržení faktury nebo rovnocenné výzvy k úhradě, ledaže by se strany v kupní smlouvě dohodly na jiné platební lhůtě. Kromě toho je dlužník po uplynutí této lhůty povinen uhradit úroky z prodlení a poplatky za upomínky.

Vymáhání pohledávek je v Německu doporučovanou a běžnou praxí.

Soudní řízení

Zrychlené řízení

Pokud je pohledávka nesporná, může věřitel požádat o vydání platebního příkazu (Mahnbescheid) prostřednictvím zjednodušeného a nákladově efektivního řízení. Věřitel popíše podrobnosti své pohledávky a následně může poměrně rychle získat exekuční příkaz prostřednictvím online upomínací služby (Mahnportal), přímých rozhraní nebo (pouze pro fyzické osoby) předtištěných formulářů. Takové automatizované a centralizované (pro každou spolkovou zemi) postupy jsou k dispozici po celém Německu.

Tento typ řízení spadá do pravomoci místního soudu (Amtsgericht) pro oblast, v níž se nachází bydliště nebo sídlo žadatele. Pro zahraniční věřitele je příslušným soudem Amtsgericht Wedding (v Berlíně). Právní zastoupení není povinné.

Dlužníkovi je po doručení příkazu k úhradě poskytnuta lhůta dvou týdnů na uhrazení dluhu nebo na podání námitky (Widerspruch). Pokud dlužník v této lhůtě nevznesl námitku, může věřitel požádat o vydání exekučního titulu (Vollstreckungsbescheid).

Řádné řízení

V rámci řádného řízení může soud nařídit stranám nebo jejich právním zástupcům, aby svůj nárok odůvodnili, přičemž k jeho posouzení je poté oprávněn výhradně soud. Každá strana sporu je rovněž vyzvána, aby ve stanovené lhůtě předložila písemné podání, v němž nastíní své očekávání.

Po řádném posouzení nároku se koná veřejné jednání, při kterém soud vynese odůvodněný rozsudek (begründetes Urteil).

Náklady řízení obvykle nese neúspěšná strana, včetně odměn advokáta vítězné strany v rozsahu, v jakém jsou tyto odměny v souladu s Úředním sazebníkem odměn advokátů (Rechtanwaltsvergütungsgesetz, RVG). V případě částečného úspěchu nesou každá strana své náklady a výdaje poměrným dílem. Řádné řízení může trvat od tří měsíců do jednoho roku, zatímco řízení u Spolkového nejvyššího soudu může trvat až šest let.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně lze podat odvolání (Berufung), pokud hodnota sporu přesahuje 600 EUR. Odvolání připustí soud prvního stupně také v případě, že se věc týká otázky zásadního významu nebo vyžaduje revizi zákona za účelem zajištění „jednotné judikatury“.

0

Výkon soudního rozhodnutí

Vymáhání může být zahájeno, jakmile je vydán pravomocný rozsudek. Pokud dlužníci rozsudek nesplní, mohou být jejich bankovní účty zrušeny a/nebo může místní soudní exekutor přistoupit k zabavení a prodeji jejich majetku.

U zahraničních rozsudků potřebuje věřitel k získání exekuaturu notářsky ověřený německý překlad rozhodnutí, který musí být rovněž uznán, exekuční příkaz k tomuto rozsudku a exekuční doložku. Rozsudky soudů členských států EU jsou uznávány bez dalšího řízení – pokud se na ně nevztahují určitá omezení vyplývající z evropského práva.

Insolvenční řízení

MIMOŘÁDNÍ ŘÍZENÍ

Dlužníci se mohou pokusit o nové vyjednání svých dluhů se svými věřiteli, což pomáhá chránit dlužníky před požadavky na předčasné splacení. Tento postup je však v zájmu věřitelů, protože může být rychlejší a bývá méně nákladný než formální insolvenční řízení.

RESTRUKTURALIZACE

Na základě návrhu podaného u konkurzního soudu z důvodu platební neschopnosti nebo předluženosti může soud zahájit předběžné konkurzní řízení, v jehož rámci jmenuje předběžného správce s cílem prozkoumat možnosti restrukturalizace společnosti. Pokud správce tuto restrukturalizaci schválí, zahájí formální řízení a jmenuje správce, který má na starosti pokračování v podnikání dlužníka při zachování jeho majetku.

LIKVIDACE

Likvidaci lze zahájit na žádost dlužníka nebo věřitele za předpokladu, že dlužník není schopen uhradit své dluhy v době jejich splatnosti. Jakmile je likvidace potvrzena rozhodnutím o likvidaci a společnost je vyřazena z rejstříku, musí věřitelé uplatnit své pohledávky u likvidačního správce do tří měsíců od zveřejnění.

VÝHRADA VLASTNICKÉHO PRÁVA

Jedná se o písemnou doložku ve smlouvě, na jejímž základě si dodavatel ponechá vlastnické právo k dodanému zboží, dokud kupující neuhradí celou kupní cenu. Existují tři varianty této výhrady:

jednoduchá výhrada: dodavatel si ponechá vlastnické právo k dodanému zboží, dokud kupující neuhradí celou částku;

rozšířená výhrada: výhrada se rozšiřuje na další prodej následného zboží; kupující postoupí původnímu dodavateli pohledávky vzniklé z dalšího prodeje třetí straně;

rozšířené zadržení vlastnického práva: zadržení vlastnického práva se vztahuje i na zboží zpracované do nového výrobku a původní dodavatel zůstává vlastníkem nebo spoluvlastníkem až do výše hodnoty své dodávky.

Poslední aktualizace: červenec 2025