Pákistán

Zásobování vodou a nejistota v této oblasti budou brzdit růst

Slabé výsledky v zemědělství zaznamenané v roce 2025 by se mohly přenést i do roku 2026, což by opět omezilo oživení růstu, a to i přes pozitivní vliv poklesu inflace na jednocifernou úroveň. Zničení půdy během povodní v roce 2025 v kombinaci s dalšími výpadky v zásobování Indií vodou bude pravděpodobně i nadále negativně ovlivňovat zemědělství. Toto odvětví zaměstnává 40 % pracovní populace a tvoří čtvrtinu HDP. Jednostranné pozastavení platnosti Smlouvy o vodách Indu indickou vládou v dubnu 2025 v podstatě předznamenává další napětí v tomto odvětví. Toto rozhodnutí bylo přijato jako odvetná reakce na teroristický útok ve státě Džammú a Kašmír, který je připisován pákistánské džihádistické organizaci a při němž zahynulo 26 civilistů; za tento útok činí Nové Dillí odpovědným Islámábád. Smlouva, která byla podepsána v roce 1960 pod záštitou Světové banky, rozděluje využívání šesti přítoků řeky mezi Indii, ležící na horním toku, a Pákistán na dolním toku. Voda z tohoto povodí zavlažuje 80 % pákistánského zemědělství, což činí tento sektor obzvláště zranitelným vůči indickým rozhodnutím. Povodně během monzunového období a nedostatek vody během suchého období by mohly narušit zemědělské výnosy (rýže, cukrová třtina, kukuřice, bavlna), zvýšit náklady a oslabit zásobování potravinami, čímž by se zvýšila potřeba dovozu. Ovlivněn by byl také energetický sektor, jelikož třetina výroby vodní energie v zemi závisí na řece Indus. Očekává se proto, že pozastavení platnosti smlouvy částečně oživí inflaci, která však i tak zůstane výrazně pod úrovněmi zaznamenanými v letech 2023 a 2024.

Lepší přístup k úvěrům, umožněný snížením základní úrokové sazby z 22 % v roce 2024 na 11 % v květnu 2025 a podporou MMF, podpoří soukromou spotřebu (80 % HDP). K tomuto růstu přispějí také rozsáhlé převody peněz ze zahraničí. Soukromé investice budou těžit z nižších úrokových sazeb – které však i nadále zůstávají vysoké –, budou však i nadále brzděny vnitřní nestabilitou (vliv armády, křehká koalice, teroristické útoky) a vnější nejistotou (napětí s Indií a Afghánistánem). Přes pokračující investice zemí Perského zálivu do těžební a námořní infrastruktury se neočekává, že by se tyto projekty skutečně rozběhly. Dokončení plynovodu TAPI (Turkmenistán, Afghánistán, Pákistán, Indie), určeného k přepravě turkmenského plynu do Pákistánu a Indie, se zdá být ohroženo napětím mezi těmito dvěma zeměmi. Za druhé, výstavba elektrického vedení Střední Asie–Jižní Asie (CASA1000) mezi Tádžikistánem, Kyrgyzstánem a Pákistánem bude postupně pokračovat. Podobně v roce 2025 Čína a Pákistán znovu potvrdily svůj závazek k obnovení druhé fáze Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC), který byl zahájen v roce 2013 a představuje investice ve výši více než 60 miliard USD, financované převážně čínskými komerčními úvěry. Cílem tohoto projektu je posílit regionální a obchodní integraci země propojením města Kašgar v čínské provincii Sin-ťiang s pákistánským přístavem Gwadar u Indického oceánu, a to prostřednictvím zřízení zvláštních ekonomických zón a rozvoje digitální infrastruktury. K jeho realizaci však došlo k výrazným zpožděním v důsledku útoků separatistických skupin v Balúčistánu a rozpočtových omezení Pákistánu. Tyto překážky přetrvají i v roce 2026.

Veřejné výdaje budou i nadále omezeny těsnými rozpočtovými rezervami. Příspěvek vývozu k růstu bude negativně ovlivněn americkými clami (sazba 19 %). Textilní a oděvní odvětví, již oslabené vysokými náklady na elektřinu a suroviny, bude zasaženo jako první, protože představuje 80 % vývozu do USA, které jsou jeho největším obchodním partnerem.

Podpora MMF přináší jistotu uprostřed křehké situace veřejných a zahraničních účtů

Během rozpočtového roku 2024–2025 se veřejný deficit snížil a primární přebytek (bez úroků) vzrostl (na 2,5 % HDP) pod vlivem reforem podporovaných MMF: rozšíření daňové základny, zlepšení výběru daňových příjmů, harmonizace provinčních režimů daně z příjmů s federálními pravidly. Konsolidace bude pokračovat i v rozpočtovém roce 2025–2026, a to zavedením nových daní (v zemědělství, v oblasti nemovitostí a v maloobchodu), snížením dotací a postupným obnovením privatizace. Příjmy by však mohly zaostávat za očekáváním kvůli potížím v zemědělském sektoru, závažnosti neformální ekonomiky (která představuje 80 % pracovní síly) a rozšířené korupci. Očekává se pokles celkových výdajů, s výjimkou výdajů na obranu (bez důchodů), které vzrostou o 20 % v důsledku obnoveného napětí s Indií a vlivu armády na vládu. Významné vojenské výdaje tak pohltí 19 % federálního rozpočtu (včetně důchodů). Finanční situaci bude i nadále zatěžovat splácení dluhu (20 % HDP, včetně amortizace a úroků), přičemž samotné úrokové platby představují více než 44 % veřejných příjmů. Dva probíhající programy MMF pomohou Pákistánu financovat jeho deficit: 37měsíční program rozšířeného úvěrového rámce (Extended Credit Facility) a 28měsíční program na posílení odolnosti a udržitelnosti (Resilience and Sustainability Facility), které skončí v září, respektive v červenci 2027. Celkové částky činí 7 miliard USD a 1,3 miliardy USD, přičemž země již obdržela 3,3 miliardy USD. Tato pokračující podpora ze strany Fondu uklidňuje bilaterální věřitele, kteří představují 37 % zahraničního dluhu. Dluh financovaný Čínou prostřednictvím oficiálních a komerčních bank představuje 28 %. Vnitrostátní dluh (64 % z celkového objemu) je téměř výlučně denominován v pákistánských rupiích a představuje 86 % celkových úroků. Téměř polovinu tohoto vnitrostátního dluhu tvoří dluhopisy držené místními bankami, které jsou samy závislé na likviditě poskytované centrální bankou.

V roce 2025 se vnější účty výrazně zlepšily díky velkému přílivu remitencí od pracovníků v zahraničí (9,5 % HDP) a poskytnutí finančních prostředků od multilaterálních (MMF, Světová banka) a bilaterálních věřitelů z Číny, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Kuvajtu. Díky těmto převodům vykázal běžný účet mírný mimořádný přebytek a devizové rezervy se podařilo doplnit tak, aby pokryly 2,5 měsíce dovozu.

Tyto trendy budou pokračovat i v roce 2026, avšak přebytek se již neudrží kvůli prohloubení obchodního deficitu. Napětí v souvislosti s hospodařením s vodou by mohlo zvýšit závislost na dovozu potravin a ovlivnit sklizně bavlny používané k výrobě textilií (oděvů a prádla), které tvoří 60 % výnosů země z vývozu. Příjmy budou rovněž oslabeny nejistotou v globálním obchodu a přímým dopadem cel uvalených americkou administrativou. Pákistán však podléhá nižší sazbě než někteří z jeho konkurentů: 19 % oproti 20 % v případě Bangladéše a Srí Lanky a 50 % v případě Indie. Islámábád vyjednal snížení sazby o 10 procentních bodů výměnou za udělení práva USA na těžbu jeho ropných zásob a za závazek zvýšit dovoz energie z této země. Pokles ceny ropy, která je hlavní dovozní položkou, zabrání dalšímu prohlubování deficitu. Navzdory snaze o diverzifikaci zdrojů financování, o čemž svědčí emise prvních jüanových dluhopisů „Panda“ (250 milionů USD) na konci roku 2025, bude Pákistán i nadále závislý na zahraniční pomoci k pokrytí svého malého deficitu běžného účtu a především ke splácení svého dluhu.

Všeobecná nejistota

Od sporných parlamentních voleb v únoru 2024 vedou dvě tradiční strany, Pákistánská muslimská liga-Nawaz (PML-N) a Pákistánská lidová strana (PPP), křehkou koalici spolu s dalšími pěti stranami. Tyto strany, které se v průzkumech veřejného mínění umístily na druhém, respektive třetím místě, se po několikadenních jednáních dohodly na modelu rozdělení moci, jehož cílem bylo dosáhnout absolutní většiny a zabránit převzetí moci předními nezávislými kandidáty. Tito nezávislí kandidáti nesměli kandidovat pod vlajkou Pákistánského hnutí za spravedlnost (PTI), jehož vůdce, bývalý premiér Imran Khan, je od srpna 2023 vězněn na základě několika obvinění. Koalice proto působí v prostředí silné opozice, přičemž její dvě hlavní strany musí překonat vlastní vnitřní rozpory, neboť se u moci střídají již od současného vyhlášení nezávislosti Pákistánu a Indie v roce 1947. Premiér Šehbáz Šaríf (PML-N) a prezident Asif Ali Zardárí (PPP) se navíc musí vypořádat s vlivem armády. Od roku 1947 armáda třikrát svrhla vládu a celkem více než tři desetiletí přímo vládla zemi. Náčelník generálního štábu armády Asim Munir si udrží kontrolu nad obranou a zahraničními záležitostmi, přičemž se bude odvolávat na vnitřní nejistotu a napětí se sousedními zeměmi na pozadí skutečnosti, že země disponuje jadernými zbraněmi. V listopadu 2025 mu ústavní novela udělila doživotní imunitu, prodloužila jeho funkční období do roku 2030 a rozšířila jeho pravomoci tím, že pod jeho velení kromě armády zařadila i letecké a námořní síly.

Pákistán bude i nadále terčem rozsáhlých teroristických útoků, které se od převzetí moci Tálibánem v Afghánistánu v roce 2021 staly častějšími. Islámábád obviňuje svého souseda z poskytování útočiště teroristickým skupinám, zejména hnutí Tehrik-e-Taliban Pakistan (TTP). Napětí dosáhlo vrcholu v říjnu 2025, kdy pákistánská vojenská intervence v Kábulu zaměřená na rozbití TTP vyvolala krvavé střety podél společné hranice. Ojedinělé konflikty budou pravděpodobně pokračovat, protože Pákistán usiluje o deportaci afghánských uprchlíků. Cílem útoků je také Balúčistán na jihozápadě, tentokrát ze strany autonomních skupin, které kritizují nedostatečný rozvoj a kontrolu nad svými nerostnými zdroji. Tyto útoky přiživují napětí mezi Íránem a Pákistánem, protože balúčské obyvatelstvo je rozděleno mezi obě země. Je třeba se obávat také obnovení nepřátelských akcí s Indií. V květnu 2025 ukončila dohoda o příměří ozbrojené střety vyvolané útokem pákistánské džihádistické organizace v severní Indii. Navzdory příměří zůstanou bilaterální vztahy napjaté na pozadí přetrvávajících rivalit ohledně Kašmíru.

Pákistán se bude opírat o spojence v Perském zálivu, zejména o Saúdskou Arábii, s níž v září 2025 podepsal smlouvu o vzájemné obraně a od níž bude dostávat trvalou finanční podporu. Země si udrží své hospodářské a diplomatické vazby s Čínou, svým hlavním partnerem, a zároveň bude postupně posilovat vojenskou a obchodní spolupráci s Bangladéšem. Toto sblížení, které započalo na počátku roku 2025 po svržení bengálské vlády Šejky Hasiny Wajedové, představuje první normalizaci diplomatických vztahů za posledních 15 let a první přímý obchodní tok od získání nezávislosti Bangladéše v roce 1971.

Poslední aktualizace: listopad 2025