Rakousko

Stagnace následovaná mírným růstem

Rakouská ekonomika se pomalu vymaňuje z nejdelší recese v historii Druhé republiky. Po dvou letech záporných temp růstu se HDP na konci roku 2024 a v první polovině roku 2025 stabilizovalo. Od druhé poloviny roku 2025 by ekonomika měla mírně růst, přičemž tempo růstu by se v průběhu roku 2026 mělo ještě mírně zvýšit. K tomuto růstu by měla významně přispět soukromá spotřeba, protože se očekává, že kupní síla a spotřebitelská důvěra se budou i nadále zlepšovat, byť opatrně. V Rakousku se mzdy, důchody a důchodové dávky upravují o inflaci s ročním zpožděním. Po silném 8,5% nárůstu nominálních mezd v důsledku uzavření kolektivní mzdové dohody v roce 2024 očekává Rakouská národní banka nárůst nominálních mezd o 3,8 % v roce 2025 a o 2,7 % v roce 2026. Po odečtení inflace to znamená, že reálný růst mezd v roce 2024 činil 5,3 % – což byl první růst od roku 2019 – než se v letech 2025 a 2026 ustálil na 0,4 %, respektive 0,5 %, což by stále bylo nad dlouhodobým průměrem 0,3 %. Inflace totiž od konce roku 2024 opět znatelně roste. Jedním z důvodů je vypršení platnosti iniciativy na omezení cen elektřiny a ukončení dalších opatření na podporu cen energií na začátku roku 2025, což vedlo k výraznému nárůstu nákladů domácností na energie. Kromě toho byla v srpnu 2025 zvýšena cena KlimaTicketu (roční jízdenky na veřejnou dopravu po celém Rakousku) o 19 %. Od roku 2026 by se inflační tlak měl opět mírně zmírnit, jakmile se ceny energií meziročně normalizují. Ceny služeb však pravděpodobně zůstanou pod tlakem, jelikož jsou velmi náročné na pracovní sílu, a cena jízdenky KlimaTicket se rovněž zvýší o 8 %. Konečně bude kupní síla ovlivněna zrušením výplat klimatických bonusů (kompenzace za zdanění emisí CO₂ pro domácnosti, která se může pohybovat od 145 do 290 EUR na osobu a rok v závislosti na lokalitě), které byly naposledy vyplaceny v únoru 2025. Vzhledem k vyšší míře úspor domácností v posledních dvou letech by tyto dodatečné náklady měly být vykompenzovány mírným snížením úspor.

Mírný pozitivní impuls by měly přinést také investice do stavebnictví, a to zejména od roku 2026. Na začátku roku 2025 došlo k znatelnému oživení poptávky po úvěrech na bytovou výstavbu v důsledku uvolněnější měnové politiky Evropské centrální banky (ECB). V první polovině roku 2025 snížila ECB svou hlavní úrokovou sazbu (sazbu pro vklady) celkem o 0,5 procentního bodu na 2 %, což je považováno za neutrální úroveň. Vzhledem k mírnému hospodářskému růstu eurozóny a stabilnímu výhledu inflace by do konce roku 2025 mohlo dojít k dalším dvěma snížením, každé o 25 bazických bodů. Ačkoli klíčová úroková sazba v roce 2026 pravděpodobně zůstane beze změny, nelze vyloučit další dvě snížení, pokud oživení bude i nadále pomalé. To od roku 2026 podpoří poptávku ve stavebnictví, zejména po bydlení. Naopak se očekává pokles podnikových investic do zařízení a strojů v důsledku nízkého využití kapacit ve zpracovatelském průmyslu. Zahraniční poptávka po rakouských výrobcích (přibližně 50 % veškerého místně vyrobeného zboží se vyváží) by měla zůstat omezená. Vzhledem k silnému nárůstu mzdových nákladů ve srovnání s evropským průměrem se cenová konkurenceschopnost rakouského zboží v posledních letech snížila. Nadále přetrvává nejistota ohledně obchodní dohody mezi EU a USA, neboť v době psaní tohoto textu oficiálně neexistuje žádná obchodní dohoda mezi EU a USA, s výjimkou politické dohody, která stanovuje cla USA na dovoz zboží z EU ve výši 15 %. Toto clo se bude vztahovat na automobily a automobilové díly, stejně jako na léčiva, ale nevztahuje se na ocel, hliník a měď, na které se vztahuje clo ve výši 50 %. Existuje několik výjimek, např. pro letadla, generická léčiva a chemické prekurzory.

USA jsou pro Rakousko druhým největším vývozním trhem, na který směřuje 8,2 % jeho vývozu: přes Atlantik se vyvážejí především stroje, farmaceutická zařízení a automobilové díly. Rakouský vývoz však bude ovlivněn také ekonomickým vývojem Německa, které je jako soused zdaleka nejdůležitějším obchodním partnerem. Ačkoli by Německo mělo vykazovat pomalý růst (zejména v roce 2026) a zvyšovat výdaje na obranu a infrastrukturu, rakouské společnosti z toho mohou těžit jen omezeně, protože Rakousko nemá žádný významný obranný průmysl. Stát navíc začal provádět přísnou úspornou politiku. V důsledku toho se neočekává, že by v letech 2025 a 2026 došlo k podpoře růstu ze strany veřejného sektoru.

Zahájení postupu EU v případě nadměrného schodku

Ještě nedávno bylo Rakousko považováno za jednu z nejšetrnějších zemí EU. To se změnilo v roce 2025. V červenci 2025 zahájila EU řízení o nadměrném schodku. Po již tak vysokém schodku v roce 2024 se v roce 2025 objevil další schodek přesahující maastrichtské kritérium 3 % nominálního HDP, což posunulo celkový dluh ještě výše nad maximální cíl EU ve výši 60 %. Ačkoli by se schodek měl v roce 2026 snížit, k dosažení 3% cíle EU do roku 2028 to nebude stačit. Neobvykle vysoká úroveň zadlužení v posledních letech je důsledkem vysoké inflace způsobené krizí cen energií a automatickým přizpůsobením důchodů, sociálních dávek a mzdových nákladů ve veřejném sektoru. V reakci na to vláda zahájila rozsáhlý konsolidační program. Kromě úspor v projektech souvisejících s klimatem (zrušení klimatického bonusu a škrty v dotacích, jakož i úspory na ministerstvech) se vláda rozhodla zrušit státem financovaný program dovolené na zvyšování kvalifikace a provést změny v důchodovém systému. Od června 2025 se zvýší příspěvky na zdravotní pojištění pro důchodce a od roku 2026 bude předčasný odchod do důchodu možný až od 63 let (místo 62) a při minimální době placení pojistného 42 let (místo 40). Noví důchodci navíc obdrží pouze 50 % automatické úpravy o inflaci. Dopad na rozpočet bude v roce 2025 omezený, protože indexace o inflaci a náklady spojené s vysokými úrokovými sazbami vyváží škrty ve výdajích. Dopad, zejména v důsledku důchodové reformy, by se měl začít pomalu projevovat od roku 2026 a plně se projeví v roce 2027. V souladu s tím se rozpočtový schodek bude pomalu snižovat a poměr dluhu k HDP se bude dále zvyšovat.

Přebytek běžného účtu Rakouska v roce 2024 znatelně vzrostl díky výraznému zlepšení obchodní bilance se zbožím v důsledku lepších podmínek obchodu. Vzhledem k pesimističtějšímu výhledu pro vývoz by měl přebytek obchodní bilance se zbožím v letech 2025 a 2026 klesnout. Část tohoto poklesu by měla být vykompenzována dalším nárůstem silné bilance obchodu se službami díky velmi vysokému počtu turistů. U primární bilance příjmů (bilance výnosů ze zahraničních investic) ani u sekundárního deficitu příjmů (způsobeného především převody zahraničních pracovníků a příspěvky mezinárodním organizacím) se neočekávají žádné výrazné změny.

„Candy-koalice“ pod tlakem

Christian Stocker z konzervativní křesťanskodemokratické ÖVP je současným kancléřem a vede „Candy-koalici“ tvořenou ÖVP, sociálnědemokratickou SPÖ a liberálními NEOS. Název koalice odkazuje na barvy těchto stran: tyrkysovou, červenou a růžovou. Koalice vznikla teprve po zdlouhavém období vyjednávání, které následovalo po výsledcích voleb do Národní rady v září 2024 a drtivém vítězství krajně pravicové FPÖ. Jednalo se o první volební vítězství FPÖ na celostátní úrovni v novodobých dějinách Rakouska. FPÖ se podařilo vylepšit svůj výsledek z roku 2019 o úctyhodných 12,7 procentního bodu na 28,9 %, čímž strana získala 57 ze 183 mandátů. Většina hlasů, o které FPÖ přibyla, přešla od konzervativní Křesťanskodemokratické strany (ÖVP), jejíž zisk se oproti předchozím volbám snížil o 11,2 procentního bodu na 26,3 %, což jí vyneslo 51 mandátů. Původně všechny strany v Národní radě vyloučily jakoukoli formu spolupráce s kontroverzním pravicově extremistickým předsedou FPÖ Herbertem Kicklem. V důsledku toho pověřil spolkový prezident Alexander Van der Bellen stranu ÖVP, která se umístila na druhém místě, zahájením koaličních jednání. ÖVP oslovila strany SPÖ a Neos. Na počátku roku 2025 strana Neos opustila vyjednávací stůl, protože si stěžovala na nedostatečnou ochotu SPÖ a ÖVP provést rozsáhlejší reformy. Poté, co došlo ke změně ve vedení ÖVP, se konzervativci obrátili s žádostí o koaliční jednání na FPÖ; tato jednání však selhala, protože FPÖ nebyla ochotna přistoupit na kompromisy. Alternativou k jedné z těchto dvou koaličních možností by byly nové volby, v nichž by podle průzkumů veřejného mínění získala FPÖ ještě větší podíl hlasů, a tak strany „Candy koalice“ obnovily jednání a v březnu 2025 sestavily vládu poté, co se dohodly na zavedení některých fiskálních reforem.

Není jasné, zda „Candy Coalition“ vydrží celé volební období až do příštích plánovaných voleb v roce 2029. Ačkoli se strany v letech 2025 a 2026 dohodly na zvýšení daní a škrtech ve výdajích, dosud nedohodly podrobnosti rozpočtového plánu pro následující roky. Obecně platí, že ÖVP a (částečně) NEOS podporují snižování daní, zatímco SPÖ prosazuje jejich zvyšování. Dále se všechny strany shodly na zpřísnění imigrační politiky a navrhly plán, jehož cílem je zavést trvalý kvótový systém pro sloučení rodin. Tlak na ně vyvíjí ještě větší nárůst veřejné podpory pro FPÖ, která v průzkumech veřejného mínění v létě 2025 dosáhla 34 % (oproti 29 % při posledních volbách). Podpora ÖVP mezitím mírně poklesla na 22 %, i když strana stále zaujímá druhé místo.

Platby

Pro vnitrostátní i mezinárodní transakce se běžně používají převody SWIFT a SEPA (v rámci EU), které představují nákladově efektivní, rychlý a bezpečný způsob platby.

Směnky a v menší míře i šeky se nejčastěji používají jako prostředek financování nebo záruky platby. Nicméně ani jeden z těchto prostředků není široce používán ani doporučován, protože ne vždy představují nejúčinnější způsob platby. Směnky musí pro svou platnost splňovat relativně přísná povinná kritéria, což podnikatele od jejich používání odrazuje. Na druhou stranu šeky nemusí být v den vystavení kryty prostředky, musí však být kryty v den předložení. Banky obvykle neplatné šeky vracejí jejich vystavitelům, kteří mohou také sami zastavit platbu, aniž by se museli obávat trestního stíhání za zneužití této možnosti.

Vymáhání pohledávek

Vymáhací řízení zpravidla začíná zasláním výzvy k úhradě dlužníkovi doporučenou poštou, v níž je připomenuta jeho povinnost uhradit dlužnou částku včetně případných úroků z prodlení stanovených v kupní smlouvě nebo obchodních podmínkách.

Pokud smlouva neobsahuje ustanovení o úrokové sazbě, platí od 1. srpna 2002 pololetní úroková sazba ve výši základní sazby Bank of Austria, která se vypočítává na základě refinanční sazby Evropské centrální banky navýšené o osm procentních bodů.

ZRYCHLENÉ ŘÍZENÍ

U pohledávek, které jsou jisté, likvidní a nesporné, mohou věřitelé požádat okresní soud o vydání zrychleného soudního příkazu (Mahnverfahren) prostřednictvím předtištěného formuláře. Okresní soud příslušný pro tento typ zrychleného řízení urychlí nezbytné kroky u běžných pohledávek do výše 75 000 EUR (dříve 30 000 EUR).

V rámci tohoto řízení soudce vydá příkaz k zaplacení požadované částky včetně vzniklých soudních nákladů. Pokud dlužník proti příkazu (Einspruch) nepodá námitku do čtyř týdnů od doručení rozhodnutí, je příkaz relativně rychle vykonatelný.

Pro neuhrazené směnky existuje zvláštní řízení (Wechselmandatsverfahren), v jehož rámci soud neprodleně doručí příkaz, jímž dlužníkovi nařídí uhradit dluh do dvou týdnů. Pokud však dlužník nárok zpochybní, bude věc projednána v rámci běžného soudního řízení.

Má-li dlužník majetek v jiných zemích EU, může věřitel požádat Vídeňský obchodní soud o vydání evropského platebního příkazu pro nesporné pohledávky, který je vykonatelný ve všech zemích EU (s výjimkou Dánska).

ŘÁDNÉ ŘÍZENÍ

Pokud nelze dosáhnout dohody nebo je nárok napaden, zbývá jako poslední možnost podat běžnou žalobu (Klage) u okresního soudu (Bezirksgericht) nebo krajského soudu (Landesgericht) v závislosti na výši nároku nebo druhu sporu. Žalovaní mají čtyři týdny na to, aby předložili své vlastní argumenty.

Pokud jde o krajské soudy, očekává se, že žalovaní předloží své vlastní argumenty v reakci na předvolání, a mají na to čtyři týdny.

Pouze v okrese Vídeň existuje samostatný obchodní soud (Handelsgericht), který projednává obchodní věci (obchodní spory, žaloby z důvodu nekalé soutěže, návrhy na zahájení insolvenčního řízení atd.).

V přípravném řízení musí strany předložit písemné důkazní návrhy a uplatnit své příslušné nároky. Soud poté rozhoduje na základě skutečností, které mu byly předloženy, avšak případy z vlastního podnětu nešetří. Při hlavním jednání soudce přezkoumá předložené písemné důkazy a vyslechne argumenty stran i výpovědi svědků. V první instanci lze obvykle získat exekuční titul během přibližně deseti až dvanácti měsíců. Občanský soudní řád stanoví, že vítězná strana sporu má nárok na plnou náhradu všech nezbytných právních nákladů, které jí dříve vznikly, ze strany strany, která spor prohrála.

0

0

0

Výkon soudního rozhodnutí

Rozsudek se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci. Pokud dlužník nesplní soudní rozhodnutí, může soud vydat příkaz k zabavení majetku nebo příkaz k srážkám ze mzdy. Alternativně může soud zabavit a prodat majetek dlužníka.

U zahraničních rozsudků se okolnosti mohou lišit v závislosti na zemi, která je vydala. V případě zemí EU jsou dvěma hlavními způsoby výkonu rozsudku EU evropský exekuční příkaz nebo ustanovení nařízení Brusel I. U zemí mimo EU jsou rozsudky uznávány a vykonávány za předpokladu, že země, která je vydala, je smluvní stranou mezinárodní dohody s Rakouskem.

Insolvenční řízení

MIMO SOUDNÍ ŘÍZENÍ

Mimosoudní restrukturalizační snahy a jednání obvykle předcházejí insolvenčnímu řízení. Představují prostředek k získání rekapitalizačních úvěrů výměnou za status zajištěného věřitele.

RESTRUKTURALIZACE

Předpokladem pro restrukturalizační řízení je, že dlužník podá návrh na jeho zahájení a současně předloží restrukturalizační plán. Toto řízení je buď řízeno dlužníkem samotným, nebo správcem. V případě restrukturalizace řízené dlužníkem sám musí dlužník podat žádost o vlastní správu doplněnou o příslušné dokumenty a restrukturalizační plán, který stanoví minimální kvótu 30 %.

LIKVIDACE

Cílem likvidačního řízení je spravedlivé uspokojení nároků jednotlivých věřitelů. Řízení vede konkurzní správce, který převezme kontrolu nad podnikem, prodá majetek a výtěžek rozdělí mezi věřitele.

VÝHRADA VLASTNICKÉHO PRÁVA

Podobně jako v Německu je zadržovací právo písemnou doložkou ve smlouvě, která stanoví, že dodavatel si ponechá vlastnické právo k dodanému zboží, dokud kupující neuhradí celou kupní cenu. Obvykle se vyskytuje v jedné ze tří forem:

jednoduché zadržení vlastnického práva: dodavatel si ponechá vlastnické právo k dodanému zboží, dokud kupující neuhradí celou částku;

rozšířená výhrada: výhrada se rozšiřuje na další prodej následného zboží; kupující postoupí původnímu dodavateli pohledávky vzniklé z dalšího prodeje třetí straně;

rozšířená výhrada: výhrada se rozšiřuje na zboží zpracované do nového výrobku a původní dodavatel zůstává vlastníkem nebo spoluvlastníkem až do výše hodnoty své dodávky.

Poslední aktualizace: srpen 2025