Růst v roce 2026 bude tažen především neropným sektorem, pozornost se soustředí na geopolitická rizika
Očekává se, že růst v neropném sektoru bude v roce 2026 podporovat ekonomickou expanzi, přičemž klíčovými hnacími silami zůstanou velkoobchod a maloobchod, doprava, stavebnictví a finanční služby. Odolná domácí spotřeba, pokračující investice a stálý přísun veřejných i soukromých projektů by měly zajistit, že neropné odvětví bude i nadále růst podporovat. Reformy zaměřené na ekonomickou diverzifikaci tuto dynamiku dále posílí, protože úřady pokračují v rozvoji odvětví s vyššími maržemi, jako je výroba, technologie a finanční služby, vedle logistiky a cestovního ruchu. Doplňkové iniciativy, včetně investic do přístavů a dodavatelských řetězců, průmyslových zón a pobídek k přilákání rychle rostoucích segmentů, jako jsou umělá inteligence a datová centra, by dále posílily pozici SAE jako diverzifikované a konkurenceschopné ekonomiky. Zvýšené regionální geopolitické napětí v důsledku války, do níž je zapojen Írán, by však mohlo negativně ovlivnit ekonomickou dynamiku prostřednictvím slabšího přílivu turistů, opatrnějšího sentimentu investorů a potenciálního narušení námořních obchodních tras. Jakékoli eskalace ovlivňující klíčovou přístavní infrastrukturu nebo námořní trasy by rovněž představovaly riziko pro roli SAE jako významného regionálního reexportního a logistického uzlu soustředěného kolem Dubaje. Výhled produkce ropy na rok 2026 (přibližně 25 % HDP) zůstává celkově pozitivní, i když růst by se na začátku roku mohl zpomalit v důsledku nižších cen ropy a pozastavení dalšího zvyšování kvót OPEC+. Produkce ropy ve Spojených arabských emirátech již vzrostla z přibližně 2,9 milionu barelů denně (b/d) na konci roku 2024 na přibližně 3,4 milionu b/d ke konci roku 2025, což odráží postupné rušení dřívějších omezení produkce v rámci OPEC+, přičemž od října 2025 se strop produkce země stane méně restriktivním. Růst produkce by se mohl v pozdějších měsících roku 2026 opět posílit, jakmile se tržní podmínky stabilizují. Plynárenství přechází do nové fáze růstu, poháněné projekty vedenými společností ADNOC, jejichž cílem je zvýšit domácí dodávky a posílit roli plynu v národním energetickém systému. Očekává se, že domácí těžba zemního plynu bude i nadále růst, což podpoří dlouhodobé cíle země v oblasti energetické bezpečnosti.
Očekává se, že inflace ve Spojených arabských emirátech zůstane v roce 2026 relativně pod kontrolou, a to díky fixnímu kurzu vůči americkému dolaru a obecně mírné importované inflaci, i když ceny služeb by mohly zůstat vyšší v oblastech, jako je bydlení a vybrané domácí služby. Kromě toho, jelikož SAE zůstávají vysoce závislé na dovozu potravin, mohly by k růstu cen potravin přispět i narušení námořních tras a vyšší náklady na dopravu, což by ještě více zvýšilo tlaky na importovanou inflaci. Vzhledem k tomu, že měnová politika je díky fixaci měny fakticky sladěna s politikou amerického Federálního rezervního systému (Fed), bude vývoj úrokových sazeb v SAE i nadále do značné míry odrážet postoj Fedu. V této souvislosti by zvýšené regionální napětí mohlo prostřednictvím výkyvů cen energií rovněž přispět ke globální volatilitě inflace. Pokud by to vedlo k tomu, že Federální rezervní systém USA odloží uvolnění měnové politiky, úrokové sazby ve Spojených arabských emirátech by kvůli fixnímu kurzu zůstaly na vysoké úrovni, což by potenciálně udrželo náklady na financování relativně vysoké.
Dvojí přebytky se budou i nadále snižovat
Očekává se, že SAE si v roce 2026 udrží rozpočtový přebytek, i když se jeho výše pravděpodobně poněkud sníží, jelikož příjmy z uhlovodíků klesají a veřejné výdaje zůstávají na vysoké úrovni s cílem podpořit růst a diverzifikaci. I přesto by měla fiskální politika zůstat v pohodlné pozici, podpořená diverzifikovanou příjmovou základnou (příjmy z jiných zdrojů než z ropy tvoří zhruba polovinu celkových vládních příjmů), značným objemem státních aktiv (odhadovaných na přibližně 500 % HDP ke konci roku 2025) a silným přístupem na trhy. Vyšší ceny ropy by mohly podpořit rozpočtové příjmy. Zvýšené regionální geopolitické napětí v důsledku války, do níž je zapojen Írán, však může zvýšit volatilitu na energetických trzích a vytvořit rizika pro toky vývozu ropy, což by mohlo omezit podíl příjmů z uhlovodíků na celkových rozpočtových příjmech.Federální vláda zavedla od roku 2021 program státních dluhopisů a získala finanční prostředky jak prostřednictvím domácích dluhopisů denominovaných v dirhamech a sukuků, tak i prostřednictvím mezinárodních emisí; v roce 2025 dosáhla emise domácích státních sukuků přibližně 1,8 miliardy USD. Očekává se, že tyto rezervy dohromady poskytnou orgánům dostatečnou flexibilitu k tomu, aby dokázaly absorbovat kolísání cen ropy a zároveň pokračovaly v cílených investicích do infrastruktury a strategických odvětví.
Očekává se, že vnější pozice SAE zůstane v roce 2026 silná, i když se přebytek běžného účtu může mírně snížit, protože nižší ceny ropy a silná poptávka po dovozech související s růstem a investicemi budou mít negativní dopad na celkovou bilanci. Uzavření Hormuzského průlivu a válka v regionu by však měly negativní dopad na vývoz uhlovodíků a příjmy z cestovního ruchu, což by vyvíjelo tlak na přebytek běžného účtu. Likvidita v cizí měně je podpořena rozsáhlými oficiálními rezervami drženými centrální bankou (přibližně 260–275 miliard USD, což odpovídá zhruba 30–35 % HDP ke konci roku 2025), doplněných velmi rozsáhlými aktivy státního investičního fondu, které by společně měly upevnit důvěru v pevný kurz dirhamu a omezit vnější zranitelnost i za méně příznivých globálních podmínek nebo podmínek na ropném trhu.
Vnitropolitická stabilita v nestabilním regionu
Navzdory stabilnímu domácímu politickému prostředí čelí SAE i nadále významným geopolitickým rizikům vyplývajícím z regionálních napětí a globální fragmentace. Válka v Íránu zvýšila nejistotu na Blízkém východě a zvyšuje riziko širšího a delšího období regionální nestability. Takový vývoj by mohl narušit bezpečnostní podmínky v regionu, energetické trhy a námořní obchodní trasy. SAE zůstávají obzvláště vystaveny narušením ovlivňujícím klíčové námořní koridory, včetně Hormuzského průlivu, Rudého moře a Adenského zálivu. Jakékoli dlouhodobé přerušení námořních tras nebo útoky na hlavní přístavní infrastrukturu by negativně ovlivnily logistické aktivity, reexport a služby související s obchodem, které jsou klíčové pro model růstu SAE založený na jiných odvětvích než ropném průmyslu a pro jejich roli jako regionálního reexportního uzlu. Na druhou stranu SAE působí v regionálním prostředí, kde se jejich geopolitické priority ne vždy plně shodují s prioritami Saúdské Arábie, která je další významnou regionální mocností. Rozdíly ve strategickém zaměření jsou výraznější v Jemenu, kde se SAE zdají upřednostňovat námořní bezpečnost, zatímco Saúdská Arábie se více soustředí na správu hranic a řešení konfliktů. Kromě toho by širší regionální napětí zahrnující Izrael a sousední země mohlo zvýšit nejistotu. Ačkoli se SAE po uzavření Abrahamových dohod snažily zachovat diplomatické a ekonomické vazby, nové eskalace by mohly bránit regionální spolupráci a zvýšit bezpečnostní rizika. A konečně, SAE čelí geopolitickým dopadům globální fragmentace, včetně soupeření mezi USA a Čínou, sankčních režimů a obchodních omezení, která by mohla zkomplikovat finanční toky, reexport, transfer technologií a investiční rozhodnutí. Zatímco diverzifikovaná ekonomika SAE, silné vnější rezervy a neutrální diplomatické postavení pomáhají tato rizika zmírnit, geopolitický vývoj zůstává klíčovým rizikovým faktorem pro výhled do roku 2026. SAE rovněž rozšířily svůj ekonomický vliv za hranice regionu, zejména prostřednictvím investic do logistické a přístavní infrastruktury v Africe, které vedou subjekty napojené na stát. Tyto iniciativy odrážejí především obchodní a obchodně související cíle. Současně SAE udržují úzkou bezpečnostní spolupráci s USA, včetně omezené přítomnosti amerických vojenských sil, která podporuje širší obranné a strategické vazby mezi oběma zeměmi.

Indie
Japonsko
Čína
Hongkong
Jižní Korea
Evropa
Spojené státy americké