Prudké zpomalení v roce 2026 v důsledku regionálních napětí, následované oživením v roce 2027
Ekonomika v roce 2026 prudce zpomalila, protože zvýšené regionální napětí negativně ovlivnilo jak odvětví uhlovodíků, tak i ostatní odvětví. Ačkoli by sektor mimo odvětví uhlovodíků mohl těžit z diverzifikované ekonomické základny Spojených arabských emirátů, růst v odvětvích cestovního ruchu, dopravy, obchodu, stavebnictví a finančních služeb se zpomalil v důsledku slabší důvěry podnikatelů, nižších přílivů investic a zvýšené geopolitické nejistoty. Právě z tohoto důvodu, i přes hodnotu indexu PMI Spojených arabských emirátů nad hranicí 50 v květnu 2026 (52,6), společnosti stále zaznamenávají pokles exportních zakázek v důsledku narušení námořních obchodních tras, bezpečnostní situace a ekonomické nejistoty. V tomto ohledu se SAE staly terčem většího počtu íránských útoků než jejich sousedé z Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC), což přímo narušilo jejich logistickou a leteckou infrastrukturu po útocích na klíčová místa, jako je terminál 3 Mezinárodního letiště v Dubaji a přístav Jebel Ali. V důsledku toho se očekává, že příjmy z mezinárodního cestovního ruchu v roce 2026 klesnou oproti předchozímu roku téměř o 30 % na přibližně 30 miliard USD. Potenciální pokles imigrace, která tvoří téměř 90 % obyvatelstva SAE a představuje významný podíl na spotřebě domácností (50 % HDP), bude mít negativní dopad na poptávku v maloobchodu a na aktivitu na trhu s nemovitostmi. Stavební činnost (přibližně 10 % HDP) se zpomalí, protože investoři odloží nepodstatné projekty a developeři zaujmou opatrnější postoj vzhledem k zvýšeným finančním a geopolitickým rizikům. Obchodní a logistické aktivity budou pravděpodobně také brzděny přetrvávajícími narušeními námořních tras a slabší regionální poptávkou. V odvětví uhlovodíků donutila blokáda Hormuzského průlivu a letecké údery na infrastrukturu společnost ADNOC k uzavření hlavních pobřežních polí, čímž se produkce ropy ve Spojených arabských emirátech (přibližně 25 % HDP) snížila o více než 40 %, z 3,4 milionu barelů denně (bpd) na přibližně 1,8 milionu. To odpovídá kapacitě jediného funkčního obchvatného ropovodu do města Fudžajra na východním pobřeží, které leží mimo úžinu. Očekává se, že v roce 2026 klesne produkce ropy meziročně přibližně o 5 %. Navíc v dubnu 2026 Spojené arabské emiráty oznámily, že vystupují z OPEC a OPEC+. To by mohlo Abú Dhabí umožnit zvýšit produkci ropy na 5 milionů bpd. Z dlouhodobého hlediska by udržitelné zmírnění regionálních geopolitických napětí a úplné znovuotevření regionálních námořních tras usnadnilo postupné oživení v roce 2027. Zlepšené geopolitické podmínky by podpořily cestovní ruch, důvěru spotřebitelů a investice a obnovily by pozici SAE jako regionálního obchodního a logistického uzlu. Stavební činnost by pravděpodobně začala znovu nabývat na dynamice, spolu s oživením maloobchodních výdajů a posílením sektoru služeb, a to v souladu se zlepšující se podnikatelskou důvěrou. Trvalá dohoda by rovněž snížila rizikové prémie a zmírnila narušení dodavatelských řetězců, čímž by podpořila širší oživení v neropném sektoru ekonomiky.
Na podporu ekonomiky v podmínkách regionálního válečného konfliktu zavedla centrální banka balíček pěti opatření v hodnotě 1 bilionu AED (272 miliard USD), jehož cílem je zajistit peněžní toky na trhu a likviditu bankovního systému a posílit kapacitu komerčního úvěrování. Spolu s dubajským balíčkem na podporu ekonomiky ve výši 1 miliardy AED a federálním Národním fondem pro odolnost průmyslu ve výši 1 miliardy AED by to mělo relativně vykompenzovat negativní dopady války (např. vyšší tlak na náklady v důsledku narušení dodavatelských řetězců).
Inflační tlaky mírně vzrostly v důsledku zvýšených dovozních cen (tj. potravin, bydlení a veřejných služeb) způsobených narušením regionálních dodavatelských tras. Vzhledem k tomu, že měnová politika je díky fixnímu kurzu měny fakticky sladěna s politikou amerického Federálního rezervního systému (Fed), bude vývoj úrokových sazeb ve Spojených arabských emirátech i nadále do značné míry odrážet postoj Fedu. V této souvislosti bude Centrální banka SAE pravděpodobně nadále uplatňovat opatrný přístup, přičemž bude upřednostňovat finanční stabilitu a adekvátní likviditu a zároveň udržovat domácí náklady na financování v zásadě v souladu s globálními sazbami v amerických dolarech.
Dvojí přebytek se bude i nadále snižovat
Očekává se, že SAE si v roce 2026 udrží rozpočtový přebytek, i když se jeho výše pravděpodobně do určité míry sníží, jelikož příjmy z uhlovodíků klesají a veřejné výdaje zůstávají vysoké s cílem podpořit ekonomiku. Pokud se geopolitické napětí bude i v roce 2027 dále zmírňovat, měla by se fiskální pozice mírně posílit, a to díky diverzifikované příjmové základně v souladu s hospodářským oživením (příjmy z jiných zdrojů než z ropy tvoří přibližně polovinu celkových příjmů vlády), značným příjmům ze státních aktiv (odhadovaným na přibližně 500 % HDP ke konci roku 2025) a silnému přístupu na trhy. Od roku 2021 federální vláda vydává státní dluhopisy a získává finanční prostředky prostřednictvím domácích dluhopisů a sukuků denominovaných v dirhamech, jakož i prostřednictvím mezinárodních emisí. V roce 2025 dosáhla emise domácích státních sukuků celkové hodnoty přibližně 1,8 miliardy USD. Očekává se, že tyto faktory dohromady poskytnou orgánům dostatečnou flexibilitu k tomu, aby dokázaly absorbovat kolísání cen ropy a zároveň pokračovaly v investicích do infrastruktury a strategických odvětví.
Ačkoli se očekává, že přebytek běžného účtu se sníží v důsledku poklesu vývozu uhlovodíků (představujícího přibližně 35 % celkového vývozu) způsobeného uzavřením Hormuzského průlivu, očekává se, že vnější rezervy budou dostatečné. Likviditu v cizí měně podporují značné oficiální rezervy držené centrální bankou (přibližně 260–275 mld. USD, což odpovídá zhruba 30–35 % HDP na konci roku 2025), stejně jako značná aktiva státního investičního fondu. Očekává se, že tyto faktory společně posílí důvěru ve fixní kurz dirhamu a zmírní vnější zranitelnost, a to i za nepříznivých globálních podmínek a podmínek na ropném trhu.
Vnitropolitická stabilita v nestabilním regionu
Na rozdíl od své domácí politické stability čelí SAE i nadále zvýšeným geopolitickým rizikům vyplývajícím z regionálních napětí a globální fragmentace. V důsledku regionálního konfliktu budou SAE pokračovat ve své pragmatické zahraniční politice zaměřené na zachování regionální stability. Dohoda, oficiálně známá jako Islamabadské memorandum o porozumění, podepsaná USA a Íránem dne 17. června 2026, zmírnila bezprostřední geopolitická rizika a vytvořila rámec pro jednání směřující k komplexnímu urovnání. Zmírnila také tlak na námořní trasy, neboť zahrnuje prozatímní opatření, jako je znovuotevření Hormuzského průlivu a prodloužení příměří. Memorandum o porozumění však přináší pouze dočasnou úlevu, jelikož se jedná o 60denní nástroj k dosažení konečné dohody. Realizace dohody závisí na trvalém politickém odhodlání obou stran. Dokud nebude dosaženo konečné dohody, budou Spojené arabské emiráty i nadále vystaveny obnoveným regionálním napětím. Pokud se memorandum o porozumění vyvine v trvalé mírové urovnání, budou Spojené arabské emiráty v dobré pozici, aby těžíly z oživení obchodních toků přes Hormuzský průliv, zvýšeného cestovního ruchu, obnoveného přílivu zahraničních pracovníků a zvýšených zahraničních investic, což by podpořilo široce založené oživení neropného hospodářství.
SAE působí v regionálním prostředí, kde se jejich geopolitické priority ne vždy plně shodují s prioritami Saúdské Arábie, další významné regionální mocnosti. Rozdíly ve strategickém zaměření jsou zvláště patrné v Jemenu, kde SAE upřednostňují námořní bezpečnost, zatímco Saúdská Arábie se více soustředí na správu hranic a řešení konfliktů. Kromě toho pokračující napětí mezi Izraelem a sousedními zeměmi nadále přispívá k nejistotě. Ačkoli se SAE v rámci Abrahamových dohod (2020) snažily zachovat diplomatické, bezpečnostní a ekonomické vazby, nové eskalace by mohly poškodit spolupráci a zvýšit regionální bezpečnostní rizika.
A konečně, SAE čelí geopolitickým dopadům globální fragmentace, včetně soupeření mezi USA a Čínou, které s sebou přináší sankční režimy a obchodní omezení. Ty mohou komplikovat finanční toky, reexport, transfery technologií a investiční rozhodnutí. Tato rizika zmírňuje diverzifikovaná ekonomika SAE, silné vnější zdroje a vyvážený diplomatický postoj. SAE rovněž rozšířily svůj ekonomický vliv za hranice regionu, zejména prostřednictvím investic do africké logistické a přístavní infrastruktury, které vedou subjekty napojené na stát. Tyto iniciativy souvisejí především s komerčními a obchodními cíli. Kromě toho SAE udržují úzkou bezpečnostní spolupráci s USA, jejíž součástí je i omezená přítomnost amerických vojenských sil, což posiluje širší obranné a strategické vazby mezi oběma zeměmi.

Indie
Japonsko
Čína
Hongkong
Jižní Korea
Evropa
Spojené státy americké