Turecko

Růst by se měl zlepšit v souvislosti s postupným poklesem inflace

Základní růstový profil turecké ekonomiky by měl po zbytek roku 2026 zůstat relativně utlumený, což odráží napjaté finanční podmínky (omezený růst úvěrů, zvýšené reálné úrokové sazby) a slabší vnější poptávku. Soukromá spotřeba (přibližně 55 % HDP) bude v blízké budoucnosti pravděpodobně i nadále slabá, protože vysoké náklady na úvěry, pomalejší reálný růst úvěrů (přibližně 25 % k červenci 2026 oproti meziroční inflaci ve výši 31,8 %) a kumulativní pokles kupní síly domácností omezují volitelné výdaje. Relativní růst reálných mezd a postupný pokles inflace by však měly zabránit výraznějšímu oslabení poptávky domácností. Investice (přibližně 30 % HDP) zůstanou pravděpodobně rovněž nerovnoměrné: vysoké náklady na financování, slabší ziskovost a nejistota ohledně výhledu poptávky by měly i nadále tlumit investice soukromého sektoru, zejména u menších firem, zatímco investice větších podniků do strojů, automatizace a zvyšování produktivity by se měly ukázat jako odolnější. Vzhledem k tomu, že se očekává postupné uvolňování měnové politiky a dezinflace zlepší kupní sílu domácností, podmínky domácí poptávky by se v roce 2027 měly zlepšit. Soukromá spotřeba by proto měla znovu nabrat na síle, zatímco nižší náklady na financování a zlepšující se důvěra podnikatelů by měly podpořit širší oživení investic. Normalizace domácí poptávky, potenciálně posílená příznivějším fiskálním postojem před volebním cyklem (který je naplánován na rok 2028, ale očekává se, že se uskuteční někdy v roce 2027), by měla podpořit zrychlení růstu. Výsledná silnější poptávka by však mohla dále zkomplikovat závěrečnou fázi procesu snižování inflace.

Na odvětvové úrovni se očekává, že automobilový průmysl zůstane relativně odolný, a to díky vývozu a integraci do evropských dodavatelských řetězců. Předpokládá se, že v roce 2027 dojde k postupnému oživení aktivity, jak se uvolní podmínky financování a zotaví se domácí poptávka. Textilní a oděvní odvětví budou pravděpodobně i nadále pod tlakem kvůli vysokým mzdovým nákladům a konkurenci ze strany výrobců s nižšími náklady. V roce 2027 by se však situace mohla stabilizovat, zejména v segmentech s vyšší přidanou hodnotou. Očekává se, že cestovní ruch zůstane relativně silný navzdory geopolitické nejistotě a slabší cenové konkurenceschopnosti. Výhled pro toto odvětví by se měl v roce 2027 dále zlepšit, pokud dojde k uvolnění regionálních napětí.

Očekává se, že trend dezinflace bude pokračovat, avšak relativně pozvolným tempem. Zlepšení bude zpočátku spojeno se slabší poptávkou, restriktivní úvěrovou politikou a příznivým základním efektem, zatímco inflace ve službách (zejména nájemné a další složky odrážející minulý vývoj, jako je vzdělávání) bude pravděpodobně podstatně setrvačnější než inflace zboží. Zároveň zůstává výhled inflace vystaven významným rizikům nárůstu cen energie a potravin, geopolitickému vývoji a přenosu kurzových změn. V této souvislosti očekáváme, že centrální banka bude pokračovat v opatrném cyklu uvolňování měnové politiky závislém na datech, přičemž upřednostní zachování dostatečně vysokých reálných sazeb před rychlým snižováním nominálních sazeb. Prostor pro měnové uvolňování by se měl v roce 2027 dále zvětšit, jelikož celková i jádrová inflace by se měla zmírnit. Vzhledem k tomu, že se však ekonomická aktivita pravděpodobně posílí a fiskální politika bude před volbami potenciálně podporující, bude centrální banka muset pečlivě kalibrovat tempo snižování sazeb, aby zabránila tomu, že předčasné oživení úvěrů a spotřeby podkopá proces dezinflace.

Možné mírné uvolnění fiskální politiky před volbami a nižší vnější deficit

Očekává se, že se fiskální pozice Turecka bude postupně zlepšovat, i když je nepravděpodobné, že by tato korekce probíhala lineárně. Normalizace výdajů na obnovu po zemětřesení (odhadovaných na přibližně 91 miliard USD v letech 2023–2025), pokračující silný růst nominálních daňových příjmů (meziroční nárůst o 40 % v období leden–červenec 2026) a větší rozpočtová disciplína by měly podpořit fiskální konsolidaci. Zároveň však tempo zlepšování pravděpodobně zpomalí zvýšené výdaje na úroky (přibližně 15 % celkových výdajů), úpravy mezd a důchodů ve veřejném sektoru a další závazky v oblasti sociálních výdajů. S tím, jak se inflace zmírňuje, bude podpora nominálních daňových příjmů ze strany vysoké inflace postupně slábnout, což znamená, že pro zajištění udržitelné fiskální konsolidace bude stále důležitější přísnější kontrola běžných vládních výdajů a zvyšování efektivity výdajů. Kromě toho se fiskální politika může stát méně restriktivní s blížícími se volbami, přičemž prezidentské a parlamentní volby jsou v současné době naplánovány na rok 2028, případně i dříve. Celkově představuje relativně nízké a stabilní zadlužení státu důležitou rezervu a staví Turecko do srovnatelně příznivé pozice mezi ekonomikami rozvíjejících se trhů. Vzhledem k očekávanému uvolnění měnové politiky a oživení domácí poptávky však bude důležité zachovat dostatečně restriktivní fiskální kurz, zejména aby se zajistilo, že fiskální politika nezmaří proces dezinflace.

Očekává se, že vnější rovnováha zůstane silnější než v dřívějších obdobích růstu taženého domácí poptávkou. Očekává se, že přísnější finanční podmínky a stále mírné tempo soukromé spotřeby budou i nadále v blízké budoucnosti brzdit poptávku po dovozech, zatímco cestovní ruch (10 % HDP) a příjmy z dalších služeb představují významný zdroj devizových příjmů. Energetická bilance (čistý dovoz energie se v roce 2025 pohyboval kolem 3 % HDP) zůstane důležitým faktorem ovlivňujícím výhled, což způsobí, že běžný účet bude citlivý na vývoj globálních cen ropy a zemního plynu. V návaznosti na dezinflaci a uvolnění měnové politiky by oživení soukromé spotřeby a investic mělo vyvolat silnější poptávku po dovozu spotřebního zboží a zařízení, které v roce 2025 představovaly 18 %, respektive 15 % celkového dovozu. Přesto by pokračující růst vývozu, cestovní ruch a vyváženější struktura růstu (méně závislá na úvěrech a orientovaná méně na dovoz) měly umožnit další zlepšení stavu běžného účtu i přes zrychlení ekonomické aktivity. To by představovalo významné kvalitativní zlepšení růstového profilu Turecka tím, že by se snížila jeho potřeba vnějšího financování a zranitelnost vůči změnám globální ochoty podstupovat riziko. Trvalost této korekce bude v konečném důsledku záviset na udržení konkurenceschopnosti a zvýšení podílu dlouhodobého financování, zejména přímých zahraničních investic, zatímco pokračující akumulace mezinárodních rezerv by poskytla další ochrannou rezervu proti vnějším šokům. Zlepšení stavu běžného účtu by mělo tuto akumulaci usnadnit. Tento trend je již patrný, přičemž celkové devizové rezervy vzrostly na 178,4 mld. USD (přibližně 110 % objemu krátkodobého zahraničního dluhu Turecka) a čisté rezervy bez swapů dosáhly k srpnu 2026 výše 50,6 mld. USD, což bylo způsobeno především novými nákupy deviz centrální bankou a vyššími globálními cenami zlata.

Rostoucí diplomatická role v nestabilním regionu, domácí pozornost zaměřená na volby

Geopolitická poloha Turecka představuje jak významné příležitosti, tak rizika. Jeho strategická poloha, členství v NATO a ekonomické vazby s Afrikou, Střední Asií, Evropou a Blízkým východem posílily jeho význam v kontextu rostoucí globální fragmentace. Zlepšení vztahů s EU – které by zahrnovalo zejména pokrok v modernizaci celní unie (zemědělství a služby jsou vyloučeny, ale Turecko se musí přizpůsobit dohodám EU o volném obchodu) a posílenou spolupráci v oblasti obrany a průmyslu – by podpořilo vývoz a přímé zahraniční investice. Schopnost Turecka udržovat dobré vztahy s USA, EU, Ruskem, Ukrajinou a státy Perského zálivu posílila jeho roli jako regionálního uzlu v oblastech obchodu, energetiky a diplomacie. Současně však jeho bezprostřední sousedé představují významné geopolitické riziko. Stabilizace a obnova v Sýrii by mohly vytvořit příležitosti pro turecké společnosti v odvětvích stavebnictví, obchodu a infrastruktury. Obnovení regionálních napětí by však mohlo vést k nárůstu nestability. Dlouhotrvající a rozsáhlý konflikt, který by vedl k narušení regionálních energetických toků, by byl pro Turecko obzvláště škodlivý kvůli rostoucím nákladům na dovoz energie, zpomalení cestovního ruchu, prohlubujícímu se schodku běžného účtu, prudkému nárůstu inflace a tlakům na měnu.

Vnitropolitický vývoj bude pravděpodobně i v letech 2026–2027 představovat významný zdroj nejistoty, zejména proto, že se pozornost bude postupně přesouvat k příštím prezidentským a parlamentním volbám, které jsou v současné době naplánovány na rok 2028. Nelze však vyloučit, že se volby uskuteční dříve. Takové rozhodnutí by vyžadovalo třípětinovou parlamentní většinu, což znamená, že vládní koalice by potřebovala podporu i mimo svůj stávající parlamentní blok.

Platby

Tradiční úvěrové platební nástroje se na tureckém domácím trhu stále běžně používají, protože často slouží jako obchodovatelné cenné papíry. To platí například pro směnky, které malé a střední podniky běžně využívají při obchodních transakcích. Podobně i šeky s pozdějším datem splatnosti slouží jak jako platební prostředek, tak jako úvěrový nástroj. Šeky cirkulují na domácím trhu jako obchodovatelné cenné papíry až do data jejich splatnosti. Novela, která vstoupila v platnost dne 15. července 2016, ukládá pokutu osobě odpovědné za „neuhrazený šek“. Pokud není pokuta zaplacena, může být toto sankční opatření přeměněno na trest odnětí svobody v délce až 1 500 dnů. V takových případech nedochází ani k vypořádání, ani k předčasnému splacení. Navíc je vystaviteli neuhrazeného šeku následně zakázáno vystavovat šeky nebo zakládat šekové účty. Po uhrazení částky šeku nebo uplynutí deseti let od soudního rozhodnutí bude tento zákaz zrušen. Ačkoli jsou nyní banky povinny věnovat větší pozornost profilům svých klientů, zákon o šecích, který vstoupil v platnost v prosinci 2009, stanoví vysoké finanční sankce, které v případě neuhrazení hradí vystavitel šeku.

Elektronická síť SWIFT je v tureckých bankovních kruzích dobře zavedena a představuje nejčastěji používaný nástroj pro mezinárodní platby.

Vymáhání pohledávek

MIMOŽALOVÁ FÁZE

Mimosoudní postupy, které zahrnují zaslání formální výzvy k úhradě, následované opakovanými telefonáty, zůstávají relativně účinnou metodou. Návštěvy na místě mohou rovněž připravit půdu pro obnovení komunikace mezi dodavateli a zákazníky, čímž se zvyšují šance na úspěšné uzavření jednání. Občanský soudní řád výslovně stanoví, že soudce může kdykoli v průběhu soudního řízení podpořit mimosoudní urovnání sporu, za předpokladu, že z něj vyplývá skutečná vůle stran dosáhnout mimosoudního urovnání prostřednictvím dohody.

Zákon o mediaci v občanských sporech stanoví, že mediace se použije pouze při řešení sporů v oblasti soukromého práva vyplývajících z jednání nebo transakcí zúčastněných stran, které jsou způsobilé tyto spory urovnat. Strany se mohou kdykoli obrátit na mediátora, aby v procesu pokračovaly, jej dokončily nebo od něj upustily.

V závislosti na platební schopnosti dlužníka se podmínky dohody mohou pohybovat od úplného zaplacení přes splácení ve splátkách až po částečnou platbu jako konečné vyrovnání. V případě, že nedojde k dobrovolnému urovnání, je hrozba podání návrhu na vyhlášení konkurzu (iflâs) často používanou taktikou, jak vyvolat reakci dlužníka a přimět ho k úhradě dlužných částek.

Soudní řízení

Vymáhací řízení – prostřednictvím správního orgánu

 Obchodovatelné cenné papíry, jako jsou směnky, dlužní úpisy a šeky, umožňují věřitelům (bez nutnosti získat předchozí soudní rozhodnutí) obrátit se přímo na exekuční úřad (Icra Dairesi) s žádostí o doručení dlužníkovi příkazu k úhradě. V případě potřeby mohou poté přistoupit k zabavení majetku dlužníka. Zabavení je proces, který začíná podáním platebního příkazu, který je poté doručen dlužníkovi. Pokud proti příkazu nejsou vzneseny žádné námitky, dochází k likvidaci majetku dlužníka za účelem úhrady pohledávek. Pokud dlužník příkaz nepřijme, má možnost požádat věřitele, aby svou pohledávku prokázal u soudu. Dlužník má deset dní na uhrazení daných nedoplatků nebo pět dní na to, aby se obrátil na exekuční soud a vznesl námitku proti platbě, například z důvodu, že podpis na dokumentu není jeho vlastní, nebo že dluh již neexistuje.

Pokud se věřitel rozhodne doručit dlužníkovi příkaz k úhradě, ačkoli nevlastní obchodovatelné cenné papíry, jako jsou směnky, dlužní úpisy a šeky, může dlužník proti příkazu k úhradě vznést námitku do 7 dnů od jeho obdržení. Tato námitka pozastavuje exekuční řízení, dokud věřitel nepodá a nevyhraje žalobu na zrušení námitky týkající se jeho pohledávky. Na základě předpisu, který vstoupil v platnost 1. 1. 2019, se obrátit na mediátora stalo nezbytnou podmínkou pro případy, v nichž jsou podány žaloby na zaplacení určité peněžní částky a náhrady škody. Aby tedy věřitel mohl podat žalobu na zrušení námitky a obnovit exekuční řízení, musí se nejprve obrátit na mediátora.

Je-li námitka shledána jako zneužívající, hrozí dlužníkovi vysoké pokuty.

Soudní řízení – projednávané soudem

Pokud selžou mimosoudní postupy k vymáhání dluhu od partnera/dodavatele, lze proti dlužníkovi podat žalobu u obchodních soudů. Obchodní soud (asliye ticaret mahkemeleri), který je specializovaným senátem soudu prvního stupně, je příslušný k projednávání obchodních sporů a insolvenčních řízení. V případech, kdy je zpochybněna platnost nároku, zbývá jako jediná možnost zahájit řádné řízení prostřednictvím předvolání k soudu.

Pokud Turecko neuzavřelo s zemí žalobce žádnou dvoustrannou smlouvu ani smlouvu o vzájemnosti, je žalobce povinen složit u příslušného místního soudu jistotu (judicatum solvi). Tato částka představuje přibližně 15 % výše pohledávky. Totéž platí pro turecké žadatele, kteří nemají trvalý pobyt v Turecku. Na konci soudního řízení soud tuto jistotu věřiteli vrátí.

Žalobce je rovněž povinen při zahájení řízení složit jednu čtvrtinu soudních poplatků, které jsou úměrné výši nároku. Kromě toho je nutné soudu předložit notářsky ověřené dokumenty.

Řádné řízení je rozděleno do tří fází. První fáze zahrnuje předložení stanovisk jednotlivých stran (žaloba a žalobní odpověď). Ve druhé, delší fázi soud prošetřuje případ a posuzuje relevanci předložených důkazů, aby určil, zda se jedná o důkazy rozhodující, či pouze volitelné. Nakonec v rámci hlavního jednání, které představuje třetí fázi, soud vyslechne obě strany a jejich právní zástupce, než vydá rozhodnutí.

0

Vymáhání soudního rozhodnutí

Jakékoli soudní rozhodnutí lze vykonat prostřednictvím exekučních a konkurzních úřadů/úředníků, pokud osoba, proti níž bylo rozhodnutí vydáno, nevykoná soudní rozhodnutí dobrovolně a včas. Exekuce se mírně liší v závislosti na druhu dluhu, ale obecně se podobá řízení o vymáhání dluhů. Na rozdíl od řízení o vymáhání dluhů je však námitka proti exekuci soudního rozhodnutí výjimečnou situací.

Insolvenční řízení

KONKORDÁT

Dlužník, na kterého se vztahuje konkurz, může podat návrh na uzavření dohody o vyrovnání (konkordato projesi). Pokud obchodní soud shledá tento návrh jako proveditelný, vyhlásí moratorium a jmenuje komisaře pro vyrovnání (konkordato komiseri), který prošetří finanční situaci dlužníka. Nejběžnější formou návrhu je úplné nebo částečné splacení dluhu v průběhu určitého časového období. Návrh však může mít i podobu postoupení celého majetku dlužníka nebo jeho části k uspokojení pohledávek věřitelů. Pokud návrh nebude schválen, může být vydán konkurzní příkaz.

REORGANIZACE

Dlužník vyčlení část nebo veškerý svůj majetek pro své věřitele, navrhne, aby byl tento majetek prodán (nebo převeden na třetí osoby), a aby výtěžek z prodeje byl rozdělen mezi věřitele. Dlužník, který si přeje provést restrukturalizaci (nebo věřitel, který má právo zahájit konkurzní řízení), může podat návrh na reorganizaci u příslušného exekučního soudu. Pokud exekuční soud shledá, že projekt má šanci na úspěch, nařídí svolání schůze věřitelů, na níž se rozhodne, zda věřitelé návrh na reorganizaci přijmou. V případě schválení bude návrh předložen soudu ke schválení. Pokud soud shledá, že reorganizace bude výhodnější než konkurz, návrh schválí.

REORGANIZACE

Dlužnická společnost, která čelí finančním potížím nebo bezprostřednímu riziku platební neschopnosti, má právo požádat obchodní soud o schválení restrukturalizačního projektu, který byl předtím schválen požadovaným kvórem věřitelů, jichž se týká (poškozených věřitelů).

Nová ustanovení EBC (Zákon o exekuci a úpadku) podporují dlužníka a jeho věřitele k dosažení dobrovolné dohody s cílem oživit podnik, který se sice nachází v tísni, ale je stále životaschopný. Obsah návrhu nabývá účinnosti po jeho přijetí věřiteli a schválení soudem. Věřitelé však mají právo požádat soud o nápravu, pokud dlužník neplní své závazky vyplývající z plánu. Soud má právo prohlásit dlužníka za v úpadku v případě jakéhokoli neplnění. Restrukturalizace je dostupná pouze pro společnosti a družstva, s výjimkou bank a pojišťoven.

KONKURZ

Řádný konkurz

Tuto formu řízení zahajuje věřitel tím, že požádá exekuční úřad, aby doručil dlužníkovi příkaz k úhradě splatného dluhu. Dlužník má po doručení sedm dní na to, aby dluh napadl nebo jej uhradil. Pokud dlužník dluh neuhradí ani nenapadne, může věřitel požádat obchodní soud o vydání rozhodnutí o úpadku, které soud zpravidla vydá.

Poslední aktualizace: 20. 8. 2026