Dne 27. července 2025 oznámili Donald Trump a Ursula von der Leyenová dohodu, která zavádí základní celní sazbu ve výši 15 % na většinu evropských výrobků dovážených do Spojených států. Tento nevyvážený kompromis se vyhýbá nejhoršímu, ale dále oslabuje evropskou konkurenceschopnost.
15% sazba by se vztahovala na přibližně 70 % vývozu z EU do Spojených států. Tento kompromis se vyhýbá hrozbě 30 % cla, kterou původně hrozil americký prezident, ale zůstává výrazně nad 1,2% sazbou uplatňovanou v roce 2024. EU se rovněž zavázala investovat ve Spojených státech 600 miliard dolarů a během tří let nakoupit americké energetické produkty v hodnotě 750 miliard dolarů, což jsou závazky, jejichž proveditelnost je zpochybňována.
Evropa je na tom stejně dobře nebo dokonce lépe než její konkurenti.
Navzdory své nevyváženosti staví tato dohoda EU do relativně výsadního postavení. Příznivější zacházení má pouze Velká Británie, zatímco Japonsko bude mít také 15 %, Indonésie a Philipíny 19%, a Vietnam 20%. Zemím bez dohody - Kanadě, Mexiku, Jižní Korei a Brazílii – Trump vyhrožuje cly od 25 % do 50 %.
Tato "hierarchizace" obchodních partnerů USA potvrzuje bilaterální vyjednávací strategii Trumpovy administrativy, která upřednostňuje dvoustranné mocenské vztahy před mnohostrannými dohodami.
Evropské společnosti čelí výzvě konkurenceschopnosti
Dopad na evropské podniky bude obzvláště závažný v několika klíčových odvětvích. Na ocelářský průmysl se nadále vztahují 50% cla, zatímco na automobilový, chemický a strojírenský průmysl se nyní vztahují 15% cla. Pro automobilový průmysl, který je již oslaben čínskou konkurencí, představuje tato daň další nevýhodu na klíčovém americkém trhu.
Výzva je o to složitější, že 13% posílení eura vůči dolaru od ledna prohlubuje ztrátu cenové konkurenceschopnosti. Posouzení hospodářského dopadu těchto cel závisí do značné míry na předpokladech o tom, kdo ponese břemeno zvýšených nákladů v celém hodnotovém řetězci, tj. od evropských vývozců (a jejich dodavatelů) až po americké spotřebitele. Nedávné průzkumy mezi podnikateli, které provedly regionální banky Federálního rezervního systému, naznačují, že americké podniky a spotřebitelé absorbují téměř 90 % dodatečných nákladů vyplývajících ze zvýšení cel. U některých snadno nahraditelných výrobků by však mohl být dopad na evropské vývozce větší. V některých odvětvích, jako je ocelářství, chemický a automobilový průmysl, se již nyní zdá, že schopnost evropských společností absorbovat břemeno cel je omezená.
Obranná strategie tváří v tvář evropskému rozdělení
Přijetí nevýhodné dohody ze strany Evropy lze vysvětlit snahou vyhnout se nejhoršímu a obnovit určitou obchodní stabilitu. Odráží také vnitřní rozpory v Evropě. Exportní země (Německo, Itálie, Irsko) a východoevropské státy, které se obávají geopolitických důsledků, raději prosazovaly rychlý kompromis, než aby riskovaly eskalaci.
EU si tak sice zachovává přístup na svůj hlavní mimoevropský trh (20 % svého vývozu, bez započtení obchodu uvnitř EU), ale za cenu oslabení své konkurenční pozice a přijetí finančních závazků, jejichž splnění zůstává nejisté nebo dokonce nemožné.
