Írán

Růst zůstane slabý kvůli mezinárodním sankcím a utlumené domácí poptávce

Očekává se, že ekonomická aktivita zůstane v roce 2026 slabá. Eskalace konfliktu s Izraelem a USA v červnu 2025 ještě zhoršila již existující strukturální a makroekonomické tlaky. Mezi ně patří nižší ceny ropy (uhlovodíky tvoří přibližně 10 % HDP), přetrvávající hyperinflace, vysoká nezaměstnanost a dlouhodobý nedostatek elektřiny a vody, což vše již brzdilo dynamiku růstu. Kromě toho se od poloviny roku 2024 postupně zpřísňovalo prosazování sankcí, kdy USA zintenzivnily opatření proti dodávkám íránské ropy, přepravním společnostem a sítím obcházejícím sankce, což vedlo k vyšším nákladům na dopravu a pojištění, zpožděním zásilek a zvýšeným slevám na cenách ropy. V roce 2025 se prosazování sankcí v kontextu rostoucího regionálního napětí ještě více zintenzivnilo, a to prostřednictvím přísnějšího dohledu nad námořní logistikou, finančními zprostředkovateli a kanály obchodního financování, čímž došlo k omezení přílivu deviz. V návaznosti na obnovené diplomatické napětí a obnovení sankcí OSN ze strany skupiny E3 (Francie, Německo a Spojené království) na konci roku 2025 se rizika související se sankcemi opět zvýšila, což negativně ovlivnilo důvěru, bankovní vztahy a přístup k externímu financování, technologiím a investičnímu zboží. V návaznosti na masové demonstrace, které začaly koncem prosince 2025, íránský rial na paralelním trhu dále oslabil a do poloviny ledna 2026 klesl na přibližně 1,47 milionu IRR za americký dolar z přibližně 0,8 milionu IRR o rok dříve. Trend prudkého oslabování měny pravděpodobně zesílí inflační tlaky a dále sníží kupní sílu domácností, což bude znamenat silný tlak na soukromou spotřebu (přibližně 50 % HDP). Tento výhled bude mít negativní dopad na investice (přibližně 30 % HDP).

Očekává se, že inflace bude i nadále prudce stoupat v důsledku výrazného oslabení rialu vůči americkému dolaru a tištění peněz. Přísnější sankce dále omezí přístup Íránu k přílivu kapitálu, což zvýší tlaky na směnný kurz a bude tlačit nahoru ceny, zejména u dováženého zboží a pohonných hmot. Měnová politika bude pravděpodobně i nadále omezena fiskálními potřebami, potřebami komerčních bank a potřebami sociálního financování, jakož i širšími institucionálními faktory, což omezí schopnost úřadů udržet inflaci pod kontrolou. Zároveň jsou nedávné úpravy cen pohonných hmot, včetně vyšších poplatků pro uživatele s vysokou spotřebou a omezení přístupu k dotovaným směnným kurzům, součástí širších snah o omezení fiskálních nákladů na všeobecné dotace zlepšením způsobu jejich cílení. Očekává se, že v blízké budoucnosti mírně přispějí k inflačnímu tlaku.

Trvalé snižování přebytku běžného účtu a prohlubování rozpočtového deficitu

Očekává se, že vnější pozice Íránu se dále oslabí, a to navzdory skutečnosti, že jeho běžný účet zůstává mírně v přebytku. Nižší ceny ropy a přísnější sankce budou mít negativní dopad na příjmy z vývozu ropy (přibližně 55 % celkového vývozu). Ačkoli se produkce ropy v roce 2025 ukázala jako relativně odolná a na konci roku 2025 byla odhadována na přibližně 3,2 milionu barelů denně (b/d), výhled zůstává nejistý vzhledem k zesilujícím sankcím a omezeným vyhlídkám na jejich zmírnění. Jakékoli další snížení těžby ze strany OPEC+ by pravděpodobně ještě více zvýšilo tlak na pokles globálních cen ropy a dále snížilo potenciál Íránu v oblasti příjmů z ropy. Na rozdíl od ropy je íránský vývoz zemního plynu strukturálně omezen a z velké části se omezuje na dodávky plynovodem do Turecka, Iráku a Arménie. Vývoz jiných komodit než ropy (zejména petrochemických produktů, kovů/nerostů a zemědělských produktů) poklesne v důsledku bezpečnostních problémů, jako jsou přísnější bezpečnostní kontroly v přístavech a na hraničních přechodech, zpoždění zásilek, vyšší náklady na pojištění a dopravu a přetrvávající nedostatek energie a vody. Poptávka po dovozech zůstane slabá kvůli nedostatku deviz a oslabení rialu. Objem dovozu bude i nadále brzdit omezený přístup k mezinárodním platebním a bankovním systémům, ačkoli se očekává, že dovoz základních komodit – zejména paliv – zůstane na vysoké úrovni vzhledem k omezeným domácím rafinérským kapacitám. Zároveň extrémně omezený přístup Íránu k vnějšímu financování a zákaz přístupu k zmrazeným zahraničním aktivům drženým v zahraničí nadále brzdí příliv deviz. Situaci ještě zhoršuje únik kapitálu, který se od roku 2025 zrychlil.

Očekává se, že přísnější mezinárodní sankce budou představovat další brzdu pro příjmy z ropy. Mezitím budou fiskální výdaje, zejména ve formě sociálních výdajů a mezd ve veřejném sektoru, pravděpodobně i nadále na vysoké úrovni vzhledem k přetrvávajícímu sociálnímu tlaku, což znamená, že jakákoli fiskální korekce by s největší pravděpodobností proběhla na úkor kapitálových a diskrečních výdajů. V důsledku toho se očekává, že úsilí o konsolidaci bude mít spíše podobu škrtů nebo odkladů investičních výdajů než snižování běžných výdajů. Zároveň rostoucí potřeby v oblasti obrany a bezpečnosti spolu se slabou ekonomickou aktivitou, která brání výběru daní, pravděpodobně ještě více prohloubí rozpočtový deficit.

Závažná politická a sociální rizika v kontextu eskalujících geopolitických napětí

Přísnější sankce, raketově rostoucí inflace a propad kurzu rialu negativně ovlivnily životní úroveň obyvatel. Tato situace do značné míry přispěla k geograficky rozsáhlým sociálním protestům, které začaly koncem prosince 2025 a přetrvávaly i v lednu 2026. Proti společenským nepokojům byla nasazena tvrdá bezpečnostní reakce, zatímco riziko přísnějších sankcí ještě více prohloubilo panující politickou a ekonomickou nejistotu. Prostor pro ekonomické reformy je omezený, jelikož prioritou pravděpodobně zůstane udržení krátkodobé stability. Celkově se očekává, že domácí politická dynamika, umocněná omezeními souvisejícími se sankcemi, bude i nadále brzdit provádění politik a ekonomickou důvěru ve střednědobém horizontu.

Vyhlídky na obnovení diplomatických styků mezi USA a Íránem se v blízké budoucnosti jeví jako omezené, jelikož se jejich postoje k klíčovým otázkám dále rozcházejí. USA nadále signalizují přísnější sankce a tvrdší podmínky týkající se íránských jaderných a raketových aktivit, zatímco íránské úřady projevují jen malou ochotu obnovit jednání s americkými či evropskými partnery a navíc omezily spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Ačkoli kanály pro budoucí spolupráci nemusí být zcela uzavřeny, významný diplomatický průlom zůstává za současných podmínek nepravděpodobný. Vztahy mezi Íránem a Izraelem jsou i nadále extrémně napjaté a skrývají značné riziko nové eskalace, včetně přímých úderů a odvetných akcí, případně za účasti USA. Regionální vztahy Íránu jsou komplexní, s omezeným diplomatickým působením v některých oblastech, avšak s významnými obchodními a finančními vazbami vedle přetrvávajících geopolitických třenic. Ačkoli se vztahy s některými zeměmi Perského zálivu zlepšily, zůstávají citlivé na změny v regionálním bezpečnostním prostředí. Írán si udržuje aktivní regionální postoj, mimo jiné prostřednictvím partnerství se státními i nestátními aktéry v Iráku, Libanonu a Jemenu, což i nadále ovlivňuje jeho vztahy se sousedními zeměmi. Celkově zůstává riziko periodické eskalace vysoké, což by mohlo negativně ovlivnit důvěru i ekonomiku.

Poslední aktualizace: leden 2026