Geopolitické napětí se stupňuje: jaké to má důsledky pro globalizaci a ekonomickou stabilitu? Na konferenci Coface Country Risk Conference, která se koná 17. února, představí čtyři odborníci své analýzy těchto geostrategických soupeření, která ovlivňují světový obchod.
„Budoucnost je dveře, minulost je klíč,“ napsal Victor Hugo. I nedávné události nám bezpochyby mohou pomoci pochopit současnost a především se pokusit nastínit budoucnost. Do této kategorie spadají některé události, k nimž došlo v roce 2025. "„Hneď po slogane ‚drill, baby, drill‘ na mňa pôsobilo poníženie, ktoré Donald Trump a jeho viceprezident v februári minulého roka spôsobili ukrajinskému prezidentovi Volodymyrovi Zelenskému priamo v Oválnej pracovni, ako prejav metódy – veľmi brutálnej tak vo forme, ako aj v obsahu –, ktorou chcela Trumpova administratíva viesť svoju politiku,“ hovorí Thomas Gomart, riaditeľ Francúzskeho inštitútu medzinárodných vzťahov (IFRI). „V tejto epizóde som tiež videl formu ideologickej konvergencie medzi Bielym domom a Kremľom v otázke konfliktu na Ukrajine.“
O několik týdnů později se „Den osvobození“, během něhož americký prezident oznámil první vlnu masivního zvýšení cel, stal dalším projevem tohoto nového způsobu uplatňování moci, který spočívá v tom, že Donald Trump „nejprve zajde dál, než se očekávalo, a poté částečně ustoupí – odtud pochází zkratka TACO, která znamená ‚Trump Always Chickens Out‘ (Trump vždycky vycouvá),“ dodává Andrew Bishop, senior partner a globální vedoucí politického výzkumu ve společnosti Signum.
Spočívá spása Evropy v užších vztazích s Čínou?
For Agatha Kratz, a partner at Rhodium Group, the dates of 4th April and 9th October 2025 are also significant. "These two days refer to China's adoption of packages of measures to control exports of critical minerals. "By securing its stranglehold on resources that have become indispensable (electrification of uses, data centre operations, etc.), the Middle Kingdom intends to gain not only in terms of sovereignty, but also in terms of diplomacy, as "the ability of other countries to exert pressure is automatically reduced".
Cyklus kritických kovů
Pokusy o anexi Grónska a uplatnění „Donrovy doktríny“ [1] na straně Spojených států, rostoucí vojenský tlak na Tchaj-wan a opětovné potvrzení jaderných ambicí na straně Číny: signály, které v posledních měsících vyslaly dvě největší světové ekonomické velmoci, se na počátku roku 2026 promítly do konkrétních činů.
Přeskupení geopolitických karet. Tania Sollogoubová, vedoucí oddělení národního a globálního geopolitického výzkumu ve skupině Crédit Agricole, hovoří o „geopolitice zdrojů“. „V celé historii neexistoval žádný hegemonický cyklus, který by nebyl úzce spjat s jedním či dvěma strategickými surovinami. Dnes jsme vstoupili do cyklu kritických kovů, které mají pro státy existenční význam,“ notes the expert.
Tania Sollogoub poukazuje na „strach z nedostatku“, který právě dosáhl svého vrcholu a projevuje se hromaděním zásob, uzavíráním partnerství s jednotlivými dodavateli konkrétních produktů a probíhající restrukturalizací dodavatelských řetězců. „Zatímco moře hoří, jsme svědky restrukturalizace toků a tras, o čemž svědčí četné infrastrukturní projekty probíhající na pevnině a návrat termínu ‚koridor‘ do popředí,“ dodává vedoucí globálního výzkumu zemí a geopolitiky ve skupině Crédit Agricole.
Éra „realismu“
V této souvislosti se jistě mohou objevit nové ekonomické příležitosti, jak dokládá současné posilování obchodních vztahů mezi Saúdskou Arábií a Brazílií a mezi Spojenými arabskými emiráty a Indií.
V širším kontextu je však toto zostřování rivalit především zdrojem nejistoty, a to jak pro vlády, tak pro ekonomické subjekty. „Podniky si uvědomily, že riziko, zejména geopolitické riziko, je ‚novou normou‘,“ varuje Tania Sollogoub, která se domnívá, že jednou z hlavních výzev, před nimiž dnes trh stojí, je identifikace kanálů, jimiž se citlivé události šíří.
„Zarážející je snaha firem oddělit se od geopolitických rizik a udělat vše pro to, aby si do určité míry udržely své podnikání,“ říká Thomas Gomart. Ale do jaké míry? „Aby tuto hranici stanovily, přešly mnohé z binárního přístupu k riziku – buď ho přijmu, nebo ne – k přístupu ‚realističtějšímu". Ten se vyznačuje vypracováním různých scénářů, z nichž každý má svůj vlastní akční plán. „Vstupujeme do éry realgeopolitik,“ shrnuje Tania Sollogoub, která rovněž vidí možnost nesouladu firem s jejich vlastními vládami jako jedno z dalších velkých nebezpečí této nové éry.
Je to období, do kterého se Starý kontinent zdá se nevstupuje z pozice síly. Vzhledem k tomu, že s vypuknutím války na Ukrajině přišel o jednu ze svých mála komparativních výhod – stabilitu –, je v současné době oslaben jednak výraznou politickou roztříštěností mezi členskými státy, jednak nedávným narušením transatlantického spojenectví.
Thomas Gomart však poukazuje na to, že ekonomicky otevřený svět vyžaduje, aby velmoci dodržovaly určitá základní pravidla, a domnívá se, že v tomto ohledu „má Evropa pravděpodobně určitý politický manévrovací prostor“. Přestože se nachází mezi Spojenými státy a Čínou, bude mít plné ruce práce s tím, aby se její hlas prosadil a aby mohla hájit své zájmy.
Řízení bipolárního napájení ve Spojených státech
Někdy je obtížné analyzovat a předvídat rozhodnutí amerických federálních orgánů, částečně proto, že se neřídí stejnou logikou v závislosti na tom, kdo je přijímá! „Ve Spojených státech vedle sebe existují dvě vize: na jedné straně vize Donalda J. Trumpa a na druhé straně vize jeho administrativy,“ vysvětluje Andrew Bishop, senior partner a globální vedoucí politického výzkumu ve společnosti Signum.
Tento názor sdílí i Agatha Kratzová, spolupracovnice společnosti Rhodium Group. „Ta druhá má například skutečnou ‚čínskou strategii‘ (snaha zbavit se všech vnějších vlivů v Americe, obnovit klíčové dodavatelské řetězce na tomto kontinentu, získat tam těžené strategické suroviny atd.), kterou ta první, jejíž přístup je velmi transakční, nemá,“ vysvětluje.
Podle Andrewa Bishopa je hlavní posedlostí amerického prezidenta „zanechat stopu v dějepisných knihách“, což by vysvětlovalo „nedostatek důslednosti v jeho rozhodnutích“ – jak dokládá například jeho touha vystupovat jako mírotvůrce mezi Ruskem a Ukrajinou a zároveň jeho intervencionistický postoj vůči Venezuele.
Naopak chování Trumpovy administrativy, v jejímž čele stojí osobnosti jako viceprezident J. D. Vance a ministr zahraničí Marco Rubio, se jeví jako transparentnější. „Strategie této administrativy spočívá v úplném stažení americké přítomnosti ve světě a vytvoření bloku spojenců, včetně Evropy, proti Číně,“ říká Andrew Bishop.
Sblížení mezi Čínou a Evropou: má Evropa více co ztratit než získat?
Paříž, Berlín, Madrid, Londýn... Počet nedávných či plánovaných návštěv evropských hlav států a vlád v Číně roste. Vzhledem k tomu, že transatlantická aliance je pod tlakem Trumpovy administrativy – ať už jde o výrazné zvýšení celních sazeb, nebo opakovanou kritiku Starého kontinentu –, může se perspektiva sblížení s pekingským režimem jevit jako lákavá.
To platí o to více, že obě velmoci čelí určitým významným výzvám a mají společné priority, jako je „stárnutí obyvatelstva a energetická transformace směrem k nízkouhlíkovému modelu“, poznamenává Thomas Gomart, ředitel institutu IFRI. Jak však tvrdí někteří odborníci, zdaleka není jisté, zda by poměr nákladů a přínosů takového kroku vyšel ve prospěch Evropy. „Čína nemá co nabídnout,“ říká Agatha Kratzová, partnerka ve společnosti Rhodium Group, která se domnívá, že rizika daleko převyšují příležitosti.
Odborník poukazuje na: pomalý růst čínské ekonomiky, který je výrazně nižší, než jak vyplývá z oficiálních statistik; méně slibné obchodní vyhlídky, o čemž svědčí 44% meziroční pokles německého vývozu automobilů do Číny v roce 2025; zúžené marže místních firem, způsobené zejména značnou nadbytečnou výrobní kapacitou; a menší manévrovací prostor pro nadnárodní společnosti působící v zemi. Andrew Bishop jde ještě dál. „Čína není pro Evropu pouze ekonomickou hrozbou. Je to také země, která v současné době umožňuje Rusku pokračovat v boji na Ukrajině. Co když Peking chce, aby z konfliktu vyšel vítězně Moskva? Čína představuje pro Evropu také fyzickou hrozbu.“ To nutí evropské lídry k opravdovému balancování. „Je nezbytné stabilizovat vztahy s Pekingem. Musíme však dávat pozor, abychom čínskou kartu nepřeháněli,“ varuje Agatha Kratzová.
Je americká demokracie v ohrožení?
Seznam úderů proti americké demokracii se téměř každý týden rozšiřuje: omezování kontrolních mechanismů, zejména těch soudních; opakovaná kritika médií a zneužívání pojmu „falešné zprávy“; rušení federálních úřadů působících v oblastech životního prostředí, veřejného zdraví, diverzity a inkluze; změna volebních obvodů s cílem zvýhodnit Republikánskou stranu.
A to nemluvě o demonstrantech, které za podezřelých okolností zabila imigrační policie. Od návratu Donalda J. Trumpa do Bílého domu v lednu 2025 jsou základy demokracie vystaveny těžké zkoušce. „V této oblasti došlo k nepopiratelnému obratu,“ přiznává Thomas Gomart. Znamená to snad, že v dohledné době dojde k přechodu k autoritářštějšímu režimu?
Geopolitický expert je optimistický. Na rozdíl od jiných zemí, jako je například Rusko "mají Spojené státy systém oddělení moci a občanská společnost se mobilizuje...“ Blížící se klíčové volby, zejména volby do Kongresu 3. listopadu, podle Thomase Gomarta rovněž představují pro federální vládu skutečnou příležitost k „nápravě“ těchto zneužití moci.
[1] S odkazem na slavnou Monroeovu doktrínu v souvislosti s Donaldem Trumpem.
