Ázerbájdžán

Pokles příjmů z uhlovodíků zpomaluje růst

V roce 2025 bude růst i nadále do značné míry poháněn vývozem uhlovodíků (ropy a zemního plynu), přičemž tento trend bude pokračovat i v roce 2026. Růst se však zpomalí v důsledku klesajících cen ropy a zvýšených nákupů zemního plynu z USA ze strany Evropy. Evropská unie se zavázala nakoupit v příštích třech letech (2026–2028) americkou energii v hodnotě 750 miliard USD. Kromě toho má těžba ropy od roku 2010 klesající tendenci (v první polovině roku 2025 meziročně o 5,0 %) v důsledku vyčerpání ložisek v jižní části Kaspického moře. Zahájení těžby z nové pobřežní ropné plošiny v dubnu 2025 však v kombinaci s rostoucí produkcí zemního plynu dočasně zmírní zpomalení růstu způsobené strukturálním poklesem těžby ropy.

Mimo ropný a plynárenský sektor by měl obchod podél Středního koridoru spojujícího Čínu s Evropou – přes Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko – podpořit dopravní a logistické služby. Zároveň je pravděpodobné, že ruské vpády pomocí bezpilotních letounů nad evropské území v září 2025 (zejména v Polsku, Estonsku a Rumunsku) povedou k omezení využívání Severního koridoru, který prochází Ruskem. Očekává se, že tato situace podnítí rozvoj Středního koridoru a v roce 2026 bude i nadále zvyšovat objem zboží přepravovaného touto strategickou trasou.

Odolnost domácí poptávky opět podpoří ekonomickou aktivitu. Rostoucí mzdy a sociální výdaje v kombinaci s inflací pohybující se těsně pod horní hranicí cílového rozmezí udrží silnou soukromou spotřebu. Ačkoli vláda podporuje zemědělství prostřednictvím dotací a daňových úlev, produktivita tohoto odvětví zůstává nízká – představuje 10 % HDP, ale tvoří třetinu příjmů domácností – hlavně kvůli nedostatečným investicím a degradaci přírodních zdrojů. V červenci 2025 parlament schválil zřízení kasin na umělých ostrovech v Kaspickém moři poblíž Baku, známých jako Chazary. To v roce 2026 podpoří cestovní ruch a pracovní příležitosti (míra nezaměstnanosti činila ve 2. čtvrtletí 2025 5,6 %) v kontextu nízkých mzdových nákladů. Zároveň se očekává, že růst budou i nadále podporovat veřejné investice v regionu Náhorního Karabachu, i když na mírnější úrovni než v roce 2024.

Příjmy oslabují v důsledku výdajů na obranu

Očekává se, že veřejný deficit zůstane v letech 2025–2026 na nízké úrovni, ale pravděpodobně se mírně prohloubí v důsledku klesajících příjmů z ropy, které nebudou plně kompenzovány rostoucími příjmy z plynu. Ropa a plyn dohromady tvoří přibližně 60 % rozpočtových příjmů. Trvalý nárůst výdajů na obranu a bezpečnost – představující 20 % celkového rozpočtu – bude rovněž zatěžovat veřejné finance, zatímco investice do zdravotnictví a školství budou i nadále růst. K pokrytí těchto finančních potřeb se vláda bude i nadále ve velké míře spoléhat na státní investiční fond SOFAZ, jehož aktiva přesahují 50 % HDP, což zajišťuje dostatečnou fiskální rezervu. V důsledku toho zůstává poměr veřejného dluhu k HDP nízký, čímž se omezuje fiskální riziko. Zároveň rozšíření daňové základny mimo sektor uhlovodíků, poháněné růstem cestovního ruchu, logistiky a služeb, jejichž výnosy se mezi lety 2024 a 2025 ztrojnásobily, pomůže částečně snížit závislost na energetickém sektoru.

Na vnější frontě zůstane obchodní bilance díky podílu vývozu uhlovodíků převážně v přebytku. Obchodní bilance v odvětvích mimo uhlovodíky však zůstane hluboce v deficitu, což odráží nízkou konkurenceschopnost domácího průmyslu a závislost na dovozu průmyslových výrobků. Očekává se, že obchodní přebytek se bude postupně snižovat v souvislosti s klesajícími cenami energie a zpomalující se evropskou poptávkou po plynu. Navzdory určité diverzifikaci bude vývoz neuhlovodíkových produktů i nadále velmi omezený a mohl by být negativně ovlivněn novými americkými cly; například hliník je nyní zdaněn sazbou 50 % oproti obvyklým 10 %.

Upevnění plné prezidentské moci díky vítězství nad Arménií

Režim zůstane silně centralizován kolem prezidenta Ilhama Alijeva, který je u moci od roku 2003. Jeho znovuzvolení v únoru 2024 (s 92 % hlasů) a rychlé vojenské vítězství v Náhorním Karabachu v roce 2023 dále posílily jeho legitimitu. Výkonná moc ovládá všechny politické páky, přičemž parlament hraje druhořadou roli: v předčasných parlamentních volbách v září 2024 získala prezidentská strana „Nové Ázerbájdžán“ 68 ze 125 křesel. Většinu posílili nezávislí poslanci loajální k režimu. Volební účast pod 40 % odrážela rozčarování občanů, které ještě prohloubil bojkot opozice (APFP). Zrušení omezení počtu prezidentských funkčních období a slabost institucí blokují politický systém a brání reformám. Stabilita režimu spočívá nejen na příjmech z energetiky, ale také na integraci Náhorního Karabachu, který se stal symbolickým pilířem prezidentské moci. Vláda plánuje do roku 2027 do této oblasti přesídlit 150 000 lidí, oproti pouhým 5 400 v roce 2024, a to prostřednictvím finančních pobídek a investic do infrastruktury. Tento rozsáhlý projekt slouží jak jako politický nástroj, tak jako mechanismus přerozdělování, který posiluje legitimitu režimu.

Integrace Náhorního Karabachu má také geopolitické důsledky. Předběžná mírová smlouva podepsaná s Arménií v srpnu 2025 za zprostředkování USA připravila půdu pro vytvoření koridoru Zangezur TRIPP (Trump Route for International Peace and Prosperity), který spravují Spojené státy. Trasa propojí Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan. Tento koridor – kombinující silniční, železniční, telekomunikační a energetickou infrastrukturu – posílí roli země jako strategického uzlu mezi Evropou a Asií. Vláda mezitím pokračuje ve své politice vícesměrné diplomacie s cílem prohloubit energetické vazby s EU, posílit partnerství s Washingtonem a Izraelem, rozšířit spolupráci s Čínou prostřednictvím projektů v rámci iniciativy „Belt and Road“ a společných podniků v oblasti obnovitelných zdrojů energie a dopravy a zintenzivnit hospodářskou spolupráci se Spojenými arabskými emiráty. Naopak vztahy s Moskvou se zhoršují, zejména poté, co ruská raketa v prosinci 2024 sestřelila ázerbájdžánské letadlo nad Kazachstánem a ruské údery zasáhly plynovou infrastrukturu společnosti SOCAR na Ukrajině. Spojenectví s Ankarou zůstává klíčové jak z vojenského, tak z regionálního hlediska, zatímco rostoucí napětí s Ruskem by se mohlo stát stále větším důvodem k obavám.

Poslední aktualizace: říjen 2025