Navzdory nedávným povzbudivým ukazatelům v oblasti zaměstnanosti a veřejných financí se italská ekonomika potýká s problémy. Za fasádou zůstává křehký růst, brzdí ho stagnující produktivita a přetrvávající strukturální problémy.
Pomalý růst zpomaluje oživení po pandemii
Ve druhém čtvrtletí roku 2025 klesl italský HDP oproti předchozímu čtvrtletí o 0,1 %, což byl první pokles za poslední dva roky, a potvrdil tak křehkost svého růstu (země se na úroveň HDP před krizí v roce 2008 vrátila až na konci roku 2024). Tento pokles je způsoben především poklesem zahraniční poptávky, který je důsledkem slabosti jejích hlavních obchodních partnerů a geopolitické nejistoty. Vývoz zboží se ve druhém čtvrtletí snížil o 2,2 % po dočasném nárůstu souvisejícím s očekáváním nových cel v USA. Zároveň spotřeba domácností zůstává pomalá, brzdí ji nízká důvěra a kupní síla, která se navzdory stabilizaci inflace jen těžko zotavuje.
(data pro graf v .xls formátu)
Investice: jediný světlý bod
Hlavním motorem růstu zůstávají investice podporované z evropských fondů v rámci plánu NGEU (Next Generation EU). Země, která je v absolutních číslech největším příjemcem, již obdržela 122 miliard eur, tedy 63 % z celkových prostředků, které jí byly přiděleny, což je výrazně nad průměrem EU (49 %). Tyto prostředky, které jsou určeny na strukturální reformy a investice do dlouhodobých strategických oblastí, jako je digitální transformace, ekologický přechod a sociální soudržnost, by měly mít trvalý multiplikační účinek.
Zaměstnanost: klamný pokrok
Trh práce je na historicky nejvyšší úrovni, míra nezaměstnanosti činí 6 % a míra zaměstnanosti 62,8 %. Tyto údaje však zakrývají odlišnější realitu: vytváření pracovních míst se soustřeďuje do odvětví s nízkou produktivitou (stavebnictví, maloobchod, pohostinství) a je přínosem především pro osoby starší 50 let. V důsledku toho klesá produktivita na obyvatele, což prohlubuje začarovaný kruh pomalého růstu.
Veřejné finance: křehké zlepšení
Díky fiskální disciplíně a postupnému snižování "superbonusu"1 se deficitveřejných financí v roce 2024 snížil o polovinu na 3,4 % HDP. Toto zlepšení trhy uklidnilo a vedlo k poklesu státních výpůjčních sazeb. Dluh však zůstává vysoký a fiskální manévrovací prostor omezený, zejména proto, že potenciální růst zůstává slabý.
Itálie byla středobodem pandemického oživení v Evropě, ale její ekonomika se vrací do starých kolejí: domácí poptávka stagnuje, zahraniční obchod je pod tlakem a země se snaží přeměnit dočasnou dynamiku v udržitelný růst.
Laurine Pividal, ekonom pro jižní Evropu, Coface.
[1] Superbonus, který Conteho vláda zavedla v roce 2020, nabízel štědré daňové pobídky ve výši 110 % na energeticky účinné renovace domů.
