Egypt

Růst podporovaný investicemi navzdory regionálním napětím

Navzdory dopadům konfliktu na Blízkém východě se očekává, že růst zůstane v účetním roce 2026–2027 (1. července 2026 až 30. června 2027) silný. Zahraniční soukromé investice budou i nadále klíčovým motorem ekonomické aktivity, a to i přes zpomalení přílivu kapitálu ze zemí Perského zálivu. Tento pokles by měl být částečně kompenzován rostoucí přítomností Číny, zejména díky obnovení dohody o měnovém swapu mezi Egyptem a Čínou (v hodnotě 4,5 miliardy USD) v červnu 2026. Tyto investice, zaměřené především na ekonomickou zónu Suezského průplavu, podporují rozvoj zpracovatelského průmyslu, včetně textilního, chemického, automobilového a elektronického odvětví. Zahraniční investice se zaměřují také na těžební průmysl, energetiku a infrastrukturu cestovního ruchu. V červnu 2026 Egypt dokončil vyrovnání nedoplatků vůči mezinárodním ropným a plynárenským společnostem, které v roce 2024 dosáhly až 6,1 miliardy USD, čímž odstranil významnou překážku oživení plynárenského sektoru. Jedná se o obzvláště důležitý milník, protože domácí produkce plynu nadále klesá, zatímco spotřeba stále roste. Zároveň by mělo postupné uvádění jaderné elektrárny El-Dabaa (30 miliard USD) do provozu, jehož zahájení je plánováno na rok 2028, spolu s rozšiřováním kapacit v oblasti obnovitelných zdrojů energie (solární a větrná energie) snížit závislost země na plynu, který se od roku 2024 v rostoucí míře dováží za účelem uspokojení poptávky po elektřině. Očekává se rovněž, že rozsáhlé projekty Spojených arabských emirátů a Kataru podpoří soukromé investice, stimulují stavební činnost a rozšíří kapacity v oblasti cestovního ruchu. Projekt Ras El-Hekma, podporovaný Spojenými arabskými emiráty, již přinesl 35 miliard USD a do roku 2050 by mohl přilákat až 150 miliard USD, zatímco projekt Alam Al-Roum, podporovaný Katarem, má hodnotu 30 miliard USD. Diverzifikace a modernizace vývozu, podporované rozvojem zpracovatelského sektoru a zvýšenou konkurenceschopností v důsledku oslabení egyptské libry, by měly vést k pozitivnímu příspěvku čistého vývozu k hospodářskému růstu.

Soukromá spotřeba je hlavním motorem egyptské ekonomiky a v roce 2025 představovala více než 90 % HDP. Očekává se však, že bude brzděna přetrvávající vysokou inflací, zejména v důsledku rostoucích cen energií a potravin. Postupné rušení dotací na pohonné hmoty tyto tlaky ještě zesiluje. V této souvislosti se očekává, že Egyptská centrální banka (CBE) zachová opatrný měnový kurz a odloží další uvolňování měnové politiky až na konec roku 2026 nebo začátek roku 2027. Domácnosti by nicméně měly těžit z významných přílivů peněžních převodů od egyptské diaspory (10,1 % HDP v rozpočtovém roce 2025/26) a z rekordních příjmů z cestovního ruchu. Odvětví cestovního ruchu představuje téměř 15 % domácí zaměstnanosti a spolu se zvýšením minimální mzdy a příznivými zemědělskými sklizněmi by mělo podpořit příjmy a výdaje domácností.

Navzdory významnému pokroku, zejména zavedení flexibilnějšího režimu směnných kurzů, dosažení značného primárního fiskálního přebytku a snížení vnějších nerovnováh, zůstává provádění reformního programu dohodnutého s MMF, jehož součástí je program rozšířeného úvěrového usnadnění (Extended Fund Facility) ve výši 8 miliard USD s platností do prosince 2026, nerovnoměrné. Zatímco fiskální a měnové cíle byly v zásadě splněny, strukturální reformy zaměřené na omezení vlivu státu na ekonomiku a urychlení privatizací postupují kvůli politickému a institucionálnímu odporu pomaleji, než se očekávalo.

Navzdory fiskální konsolidaci přetrvávají zranitelnosti v oblasti refinancování a vnější rovnováhy

Opatření k fiskální konsolidaci prováděná s podporou MMF od roku 2022 umožnila Egyptu udržet po několik po sobě jdoucích let značný primární přebytek (4,8 % HDP v rozpočtovém roce 2025/26). Vysoká úroková zátěž veřejného dluhu (56,6 % vládních výdajů a 14,2 % HDP) však i nadále výrazně zatěžuje celkovou fiskální bilanci, u níž se v rozpočtovém roce 2026–2027 očekává, že zůstane výrazně deficitní. Fiskální deficit by se nicméně měl mírně snížit, a to díky kombinaci pomalejšího provádění velkých veřejných projektů (nová města, silnice atd.), vyšších daňových příjmů, vyplývajících především z širšího daňového základu, a snížení úrokových nákladů v návaznosti na cyklus uvolňování měnové politiky, který zahájila Egyptská centrální banka (CBE) v roce 2025. Tuto korekci bude i nadále omezovat přetrvávání značných dotací (3,4 % HDP), jelikož plné zavedení automatických mechanismů stanovování cen pohonných hmot a elektřiny bylo zpožděno v důsledku konfliktu na Blízkém východě. Kromě toho 15% zvýšení minimální mzdy (z 7 000 EGP na 8 000 EGP) automaticky zvýší výdaje vlády na mzdy (3,2 % HDP).

Očekává se, že Egypt bude i nadále financovat většinu svého fiskálního deficitu prostřednictvím domácích půjček v místní měně, aby omezil svou expozici vůči kurzovému riziku. Tento dluh, který představuje zhruba 75 % celkového objemu veřejného dluhu, se skládá převážně z krátkodobých nástrojů, které v prostředí stále vysokých úrokových sazeb vyžadují časté refinancování prostřednictvím komerčních bank. Egyptská centrální banka (CBE) i nadále pečlivě řídí likviditu bankovního sektoru, čímž nepřímo usnadňuje absorpci emisí státních dluhopisů domácími bankami. Tento mechanismus posiluje vzájemnou závislost mezi státem, centrální bankou a bankovním sektorem a zároveň přispívá k vytlačování úvěrů pro soukromý sektor. S cílem snížit riziko refinancování prosazují orgány strategii zaměřenou na prodloužení splatnosti dluhu, ačkoli výsledky jsou zatím omezené, zatímco hrubé finanční potřeby jsou mimořádně vysoké (kolem 40 % HDP k červnu 2026). Na podporu tohoto cíle vláda plánuje vyčlenit 50 % výnosů z privatizace na snížení dluhu, mimo jiné prostřednictvím monetizace vybraných pobřežních aktiv, a zároveň diverzifikovat svou investorskou základnu větším využíváním emisí sukuků a retailových dluhopisů. Pokud jde o vnější financování, Egypt i nadále upřednostňuje zvýhodněné a částečně zvýhodněné půjčky od multilaterálních a bilaterálních partnerů a zároveň v rámci své širší diverzifikační strategie rozšiřuje emise nástrojů denominovaných v jenech a juanech. Spolu s trvalými primárními přebytky by tato opatření měla přispět k tomu, aby se poměr veřejného dluhu k HDP v rozpočtovém roce 2026–2027 dostal na klesající trajektorii.

Navzdory pokroku dosaženému od doby silného tlaku na platební bilanci v letech 2022–2024 se očekává, že v rozpočtovém roce 2026/27 zůstanou egyptské vnější účty křehké a budou se vyznačovat přetrvávajícím schodkem běžného účtu. To odráží trvale vysoký – byť se postupně snižující – obchodní deficit související s nedostatečnou domácí výrobní základnou a trvalým dovozem zkapalněného zemního plynu (LNG) a potravinářských výrobků. Zároveň jsou příjmy ze Suezského průplavu pod úrovní z doby před krizí (0,9 % HDP v rozpočtovém roce 2025–2026). Postupné oživení provozu v průplavu zůstává nejisté vzhledem k přetrvávající regionální nestabilitě, včetně konfliktu na Blízkém východě a útoků hnutí Húti v Rudém moři. Tyto slabiny by měly být částečně vyváženy stabilními přílivy remitencí od egyptských emigrantů, silnými příjmy z cestovního ruchu a pokračujícím růstem vývozu průmyslových výrobků. Mezitím přísnější sledování dovozu prostřednictvím systému ACI (Advanced Cargo Information) zlepšilo kontrolu nad dovozními toky. Očekává se, že deficit běžného účtu bude i nadále z velké části financován přímými zahraničními investicemi, přílivem portfoliových investic přilákaných vysokými reálnými úrokovými sazbami a výplatami od multilaterálních a bilaterálních rozvojových partnerů. Vzhledem ke svým značným potřebám vnějšího financování však Egypt zůstává zranitelný vůči obratu v náladách investorů a vůči ekonomickým důsledkům regionální nestability. Navíc je třeba zlepšení devizových rezerv, které v červnu 2026 dosáhly rekordní výše 57 miliard USD, interpretovat s opatrností. Významnou část tohoto nárůstu lze připsat spíše zhodnocení egyptských zlatých rezerv než fundamentálnímu posílení vnější likvidity.

Stabilní režim v nestabilním regionálním prostředí

Prezident Abdel Fattah al-Sisi, který byl v prosinci 2023 po volbách poznamenaných nesrovnalostmi znovu zvolen na třetí a teoreticky poslední funkční období, by měl zůstat u moci minimálně do roku 2030. Je však pravděpodobné, že další ústavní změna by mu mohla umožnit ucházet se o čtvrté funkční období, a to s pokračující podporou bezpečnostního aparátu. Vzhledem k tomu, že politické svobody jsou silně omezeny, režim odvozuje svou legitimitu především z udržování ekonomické stability a prosazování diplomatického vlivu v zahraničí. Vláda bude muset i nadále hledat rovnováhu mezi reformními požadavky prosazovanými Mezinárodním měnovým fondem a zájmy státních aktérů, zejména armády, jejíž vliv na ekonomiku zůstává značný. Na pozadí přetrvávající krize životních nákladů, trvale vysoké inflace a postupného omezování dotací se úřady budou rovněž snažit zachovat sociální soudržnost a zároveň selektivně zavádět opatření nezbytná k udržení důvěry mezinárodních věřitelů. Očekává se však, že nejistota bude přetrvávat i po prosinci 2026, jelikož neúspěch při obnovení programu MMF by pravděpodobně vyslal negativní signál investorům.

Na mezinárodní scéně se očekává, že Egypt bude i nadále prosazovat flexibilní zahraniční politiku nezávislou na formálních aliančních systémech, aby si zachoval svou strategickou autonomii. Tento přístup je obzvláště konzistentní vzhledem ke schopnosti země přilákat investice od aktérů, jejichž zájmy jsou někdy odlišné, ne-li přímo protichůdné. V této souvislosti lze rozhodnutí Káhiry nepřipojit se k „Mekce Paktu“, vojenské alianci vytvořené v srpnu 2026 Pákistánem, Saúdskou Arábií a Tureckem, interpretovat jako preferenci strategické nezúčastněnosti. Zároveň si Egypt pravděpodobně udrží svou roli zprostředkovatele v izraelsko-palestinském konfliktu a zároveň zachová bezpečnostní a energetickou spolupráci s Izraelem, a to i přes napětí související s Gazou. Navíc přerušení vztahů s Jeruzalémem by ohrozilo vztahy Egypta se Spojenými státy, které každoročně poskytují vojenskou pomoc ve výši přibližně 1,3 miliardy USD.

Další výzvy vyplývají z útoků jemenských húsitských rebelů v Rudém moři, Adenském zálivu a proti Saúdské Arábii, které i nadále vážně narušují provoz přes Suezský průplav. V širším měřítku je region od vypuknutí konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem v únoru 2026 velmi nestabilní, přičemž jeho výsledek i dlouhodobé důsledky jsou nejisté. Pokud by nepřátelské akce přetrvávaly nebo se zintenzivnily, mohly by se ekonomické tlaky na Egypt výrazně zvýšit, což by mohlo ovlivnit volby v oblasti hospodářské politiky této země. Diplomatické napětí s Etiopií rovněž zůstává důvodem k obavám po dokončení Velké etiopské renesanční přehrady (GERD) na Modrém Nilu v červenci 2025. Jako země ležící níže po proudu by Egypt mohl čelit narušení dodávek vody. Vzhledem k tomu, že jednání o dohodě o sdílení vodních zdrojů uvízla na mrtvém bodě, Káhira posílila své obchodní a vojenské vazby se Somálskem a Eritreou, regionálními rivaly Addis Abeby, ve snaze upevnit svou strategickou a diplomatickou pozici v oblasti Afrického rohu.

Poslední aktualizace: září 2026