Rigorózní měnová politika, mírný růst, nižší inflace
Spolu s urychlujícím se procesem dezinflace se turecká ekonomika připravuje na pomalejší, ale vyváženější růstovou trajektorii. V letošním roce a až do roku 2026 zůstane příspěvek soukromé spotřeby (přibližně 55 % HDP) k růstu omezený kvůli trvale restriktivní měnové politice. Očekává se, že centrální banka začne v červenci 2025 postupně snižovat svou týdenní repo sazbu (46 %), aby v souladu s dezinflací dosáhla do poloviny roku 2026 úrovně 30 %. Inflace bude i nadále zatěžovat rozpočty domácností, zejména u lidí s nižšími a středními příjmy. V důsledku toho bude příspěvek soukromé spotřeby k růstu záviset především na skupině s vyššími příjmy. Na straně státu povede přísnější fiskální politika, zahrnující škrty ve výdajích (s výjimkou obnovy po dvou zemětřeseních v roce 2023), ke snížení příspěvku veřejného sektoru k růstu (přibližně 12 % HDP). Očekává se, že soukromé investice (přibližně 10 % HDP), rovněž oslabené zvýšenými finančními náklady, se od druhé poloviny roku 2025 budou postupně zlepšovat. Čistý vývoz bude i nadále brzdit růst, byť v menší míře, a to především díky nižším světovým cenám energií, omezení dovozu zlata a vyšším příjmům z cestovního ruchu v roce 2026 (odhadovaným na 70 miliard USD, což představuje nárůst o 8 % oproti roku 2025). Vývoj vývozu zboží bude ovlivněn oživením poptávky v EU, zejména v Německu, a vývojem americké ekonomiky. Pokud budou tyto faktory v roce 2026 příznivé, mohlo by to vyvolat oživení průmyslové výroby, která v období leden–duben 2025 meziročně vzrostla pouze o skromných 1,3 %. Vývoz tureckého obranného průmyslu a souvisejícího technologického softwaru rozhodně posílí svůj nedávný trend vysokého růstu.
Turecká lira bude v roce 2026 i nadále reálně posilovat, byť pomalejším tempem, a tím podpoří proces dezinflace. Předpokládá se, že meziroční inflace do konce roku dále poklesne na téměř 26 %. I tak však zůstane výrazně nad prognózou centrální banky, která činí 12 %. Pokud nedojde k neočekávanému šoku na devizovém trhu, mělo by to podpořit dezinflační trend tím, že se zpomalí růst cen dovážených základních komodit. Tento trend podpoří prolomení cenové setrvačnosti ve službách a zlepšení inflačních očekávání.
Zmenšující se vnější deficit, fiskální konsolidace bude pokračovat
Rozdíl v bilanci příjmů způsobený repatriací výnosů zahraničními investory a přebytek v bilanci služeb budou v roce 2026 přetrvávat. Zúžení deficitu zahraničního obchodu opět sníží schodek běžného účtu vyjádřený jako procento HDP. Očekává se, že k přebytku v bilanci služeb nejvíce přispějí příjmy z cestovního ruchu a dopravy. Relativně nízké světové ceny energií podpoří pokles výdajů na dovoz, zatímco tempo růstu vývozu bude záviset především na oživení evropských ekonomik. V této souvislosti přetrvávají dva rizikové faktory. Zaprvé, potenciální pokles objemu světového obchodu způsobený nepředvídatelnou celní politikou Trumpovy administrativy by mohl oslabit poptávku po tureckém vývozním zboží. Za druhé, regionální geopolitický vývoj by mohl vést k uzavření klíčových dopravních tras, což by potenciálně mohlo zvýšit ceny dovozu komodit. Uzavření hlavních tranzitních tras (např. Hormuzského průlivu), nemluvě o škodách způsobených na zařízeních pro těžbu ropy, by dramaticky zvýšilo ceny energie.
V červnu 2025 činily hrubé mezinárodní rezervy centrální banky 156 miliard USD (což představuje přibližně 85 % objemu krátkodobého zahraničního dluhu, z toho něco málo přes polovinu ve zlatě) oproti 98,5 miliardám USD v květnu 2023. V letech 2024 a 2025 přispělo zmírnění domácí poptávky způsobené oficiálním měsíčním omezením růstu úvěrů (mezi 1,5 a 2 %) ke snížení deficitu běžného účtu a ke zvýšení mezinárodních rezerv centrální banky. Růst rezerv vedl k poklesu rizikové prémie – 5leté CDS v USD klesly v červnu 2025 na 285 bodů oproti 888 bodům v červenci 2022. To posílilo schopnost země přilákat příliv zahraničního kapitálu. Závislost na krátkodobých přílevech kapitálu za účelem zvýšení rezerv však představuje pro centrální banku výzvu, jak udržet stabilitu turecké liry tváří v tvář potenciálním vnějším i domácím tlakům.
Fiskální konsolidace bude i nadále poháněna snižováním výdajů, zejména těch diskrečních (tj. provozních nákladů, podpory místních projektů atd.). Zpomalení inflace usnadní zpomalení růstu výdajů na personál, které tvoří 30 % celkových výdajů. Očekává se však, že úrokové platby, které v období leden–květen 2025 vzrostly o 75 % oproti úrovni z předchozího roku, zůstanou vysoké. V důsledku zvýšené inflace a zpřísnění měnové politiky vzrostly průměrné náklady na domácí půjčky v květnu 2025 na 47 %, zatímco v květnu 2024 činily 35 %.
Regionální geopolitické napětí bude určujícím faktorem v zahraniční politice
Turecko má prezidentský systém, který byl schválen v referendu v roce 2017. Výkonné pravomoci a povinnosti vykonává a plní prezident. Všeobecné volby v roce 2023 vyhrál prezident Recep Tayyip Erdoğan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AK Parti). Očekává se, že domácí politická situace zůstane relativně stabilní.
Zahraniční politika Turecka byla v posledních letech řízena především ekonomickými úvahami. Očekává se, že od roku 2025 budou hrát významnější roli geopolitická napětí, zejména na Blízkém východě. Očekává se, že země bude postupovat opatrně, aby se vyhnula vtažení do těchto konfliktů. Ačkoli není zapojena do konfliktu mezi Íránem, Izraelem a USA, Turecko přesto čelí značným rizikům. Zatímco Ankara udržuje diplomatické a obchodní vztahy s Teheránem, širší konflikt by mohl destabilizovat jihovýchodní hranice Turecka kvůli přítomnosti skupin podporovaných Íránem v Iráku a Sýrii. Turecko by se také mohlo opět potýkat s přílivem uprchlíků ze sousedních zemí. Turecko bude i nadále plnit roli klíčového diplomatického zprostředkovatele, jak je tomu v případě probíhajících rozhovorů mezi Etiopií a Somálskem a při jednáních mezi Ukrajinou a Ruskem.
Turecko rozšířilo své působení v Africe investicemi do infrastruktury, energetiky a telekomunikací. Navázalo pevné hospodářské vazby s africkými státy a profiluje se jako klíčový partner: obchod mezi Afrikou a Tureckem vzrostl z 5 miliard USD v roce 2003 na 33 miliard USD v roce 2024. Turecko je sice členem NATO, snaží se však zachovat si určitou míru strategické autonomie, jak je patrné v Sýrii, Libyi a na Kavkaze. Jeho vztahy s EU jsou i nadále složité – na pořadu dne jsou zmrazená přístupová jednání, kyperská otázka a napětí s Řeckem –, ačkoli obě strany nadále spojují společné zájmy.

Evropa
Spojené státy americké
Spojené království
Irák
Rusko
Čína
Švýcarsko